Pominu to, že jsem covid už s "bylinkama" dvakrát "vyležela". Vlastně mi nic nebylo, jen dva tři dny rýma. Nebýt testů, tak o tom nevím. Tak jsem zůstala doma, dokud jsem nebyla zdravá.
Letos to bylo 20 let, kdy jsem odešla od svého dětského lékaře a k žádnému obvoďákovi se nepřihlásila. Nějak nebylo zatím proč.
Tuhle cestu obecně nikomu nedoporučuju, ale já to prostě takhle mám, tak mi prosím nepište, že si zahrávám. Nezahrávám. Vím co dělám. A jsem připravená nést si případné následky. Všechny, včetně smrti.
Čímž se dostáváme k té skvělé otázce na začátku. Byla bych ochotná platit si dražší léky místo očkování? No samozřejmě, že ano.
Já bych dokonce byla ochotná platit si veškerou zdravotní péči podle toho, jakou využívám. A taky bych se i strašně ráda proti případným rizikům pojistila.
To, co máme v Čechách, se eufemisticky nazývá zdravotní pojištění. Žádné pojištění to ale není. Klasické pojištění zhodnocuje míru rizika. A také si můžete zvolit výši krytí v případě škody.
Když pojišťujete dům, budou se vás ptát, jak je starý nebo jestli náhodou nestojí v záplavové oblasti.
Když si sjednáváte cestovní pojištění, bude zásadní vědět, kam jedete a co tam budete dělat.
U klasického soukromého pojištění si také můžete zvolit výši krytí a míru rizika, které jste ochotni podstoupit.
Stejně tak si budete moct vybrat, u koho si pojištění sjednáte.
Nikoli tak u českého zdravotního "pojištění", kde jste odkázáni na oligopol několika subjektů, jejichž nabídka se liší maximálně v tom, zda dostanete slevu na dětské plavání nebo příspěvek na inkontinenční vložky.
Pojďme si to říct narovinu. České zdravotní pojištění není pojištění. Je to daň.
Daň, která se odvíjí nikoli z toho, jak jste rizikoví a jakou míru rizika jste ochotni podstoupit. Je to daň, která se odvozuje z výšky vašeho příjmu.
Je to daň, ze které se nemůžete vyvázat, i kdybyste byli na smrt nemocní a na veškerou zdravotní péči se chtěli vykašlat.
Je to daň, jejíž výše nikterak neodpovídá tomu, jakou péči dostanete.
Je to daň, kterou když nezaplatíte, tak se nestane to, že by vám zrušili službu jako je tomu u normálního pojištění. V případě zdravotní daně vás vytahají za uši a donutí vás zaplatit pokutu. Dokud máte trvalý pobyt v ČR, opt-out není možný.
Zdravotní "pojištění" u nás vůbec nezohledňuje vaše stáří. Genetickou predispozici. Rizikovost vašich aktivit. Míru toho, jak moc využíváte zdravotnický systém. Životní styl, včetně toho, jak moc se hýbete, kolik času trávíte venku, zda kouříte, čím své tělo živíte.
Místo toho přispíváme podle výše našich výdělků do kasičky státního zdravotnictví, ze které se pak přerozděluje tam, kde je to potřeba.
Naučili jsme se tomu říkat "společenská solidarita". Pardon my French, ale tohle je hovno solidarita.
Povinná solidarita je dle mého názoru oxymoron.
Solidarita ze své podstaty nemůže být vynucená. Je to dobrovolný akt soucitu s někým jiným, kdo je na tom hůře než my.
Já například solidární člověk jsem. Ze svých příjmů přispívám na různé sbírky či konkrétní lidi v nouzi. Peníze na zdravotní pojištění (a že jich jako podnikatelka neplatím málo), bych posílala i v případě, že by mě nikdo nenutil.
Sobě bych určitě zdravotní pojištění (pojištění v tom pravém slova smyslu) také platila. Zkrátka proto, že mi to přijde rozumné.
Nikdy by mě ale nenapadlo do toho nutit někoho, kdo je ochoten nést případná rizika.
Pojďme nyní zpátky k tomu zvídavému dotazu mé spoluhráčky. Podle mě by bylo skvělé, kdybychom si všichni uvědomili, že to, co tady máme, není zdravotní pojištění, ale daň.
Nechci se teď přít o to, zda je lepší zdravotnictví založené na pojištění či na dani. Oboje má své mouchy. Chci jen pojmenovat stav, který tu je.
Domnívám se totiž, že pokud bychom si tento stav uvědomili, nemohly by nás napadat otázky, jako jsou v úvodu tohoto článku. Nebo by se aspoň jevily v jiném světle.
Nejde totiž nyní o covid-19 a očkování proti němu. Jde o to, že jsme všichni chyceni v systému zdravotnictví, kde bohatí přispívají na chudé, aniž by to mohli jakkoli ovlivnit. Kde všichni máme sice právo čerpat stejnou zdravotnickou péči, ale nijak v ní není reflektován náš vklad či naše rizikovost.
Když to řeknu natvrdo: Žijeme ve společnosti, kde platíme všichni léčbu rakoviny plic lidem, kteří se k ní prokouřili. Platíme všichni léčbu cukrovky lidem, kteří se k ní prožrali a nedokážou si říct dost. Platíme všichni JIPky, na kterých leží mj. lidé, kteří se zrakvili vlastním rizikovým chováním.
Nerouhám se. Vím, že v nemocnici můžu skončit i já, jakkoli nic z výše uvedeného není mým koníčkem. A vlastně si ani nemyslím, že to je špatně. Podle mě má každý právo kouřit, přežírat se i skákat padákem.
A stejné by mělo být i právo neočkovat se. Můžete namítnout, že narozdíl od kouření, přežírání a skákání padákem je covid nakažlivá nemoc. Ano, to je pravda. Ale pokud se někdo bojí, tak se může nechat naočkovat.
Bylo by ale skvělé, kdybychom si každý mohli nést následky tohoto rozhodnutí. A pakliže to v našem zdravotnickém systému není možné, pojďme na sebe aspoň neútočit za to, že žijeme své životy rozličnými způsoby.