"Milá Veroniko, mojí nejlepší kamarádce zemřel minulý týden manžel. Nevím, jak jí pomoct."
Alespoň jednou do měsíce mi přijde podobný dotaz. A já trpělivě už takřka šest let odepisuju, protože je mi jasné, že být v blízkosti pozůstalého není nic příjemného. Přitom byste tolik chtěli nabídnout pomocnou ruku, ale nevíte jak.
Přešlapujete jako slon v porcelánu a poslední, co byste si přáli, je ublížit člověku, který už teď trpí víc, než je lidské.
Nejsem ani psycholog, ani průvodce pozůstalých, ani nic. Jen jsem byla tam, na druhé straně. Mám zkušenost s tím, jaké je to truchlit a být obklopená lidmi, kteří něvědí, co říct či udělat, aby vám ulevili.
Tady je deset věcí, co bych uvítala, aby tenkrát lidé okolo mě věděli. Možná se vám někdy budou hodit.
1. POCHOPTE, že truchlící jsou ZVLÁŠTNÍ živočišný druh
Když přijde ztráta v podobě vašeho nejbližšího, jste zranitelní. Lidství se obnaží až na dřeň. To, co jste jindy ustáli s úsměvem, vás dokáže zranit a položit na lopatky.
Pozůstalý proto často reaguje jinak, než jste zvyklí. Bude možná jednat nelogicky, nekonzistentně. Může být podrážděný, urážlivý, možná i zlý. Neberte si to osobně. Přijímejte to v laskavosti.
Není to namířené na vás. Děje se to z čiré beznaděje, která se rozprostírá po celé krajině vaší duše.
2. Nenuťte pozůstalé do ROLE OBĚTI
Možná se nabízí společně nadávat na všechnu nespravedlnost světa. Ale prosím, nedělejte to. Nevytahujte řečnické otázky typu "proč se to muselo stát zrovna jemu, když byl tak hodný člověk". Ničemu to nepomůže. Jenom to pozůstalého hází do role oběti a uzamyká ho to v jeho zármutku.
Dejte pozůstalému pocítit, že i nyní, ve chvíli, kdy je oslabený, stále může být tvůrce. Zaměřte se na jeho dobré vlastnosti. Chvalte ho. Vybízejte ho k tomu, aby byl na sebe hodný.
On je ten, kdo zůstal naživu a i když to teď možná tak nevypadá, bude žít dál. Je teď možná oslabený a bude mu trvat hodně dlouho, než se postaví zpátky na nohy, ale rozhodně není oběť.
3. Buďte AUTENTIČTÍ
Toto je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem vnímala hned po smrti Honzy. Cítila jsem se nepříjemně, když se někdo tak moc snažil mi pomoct, že se z něj stal člověk, kterého jsem nepoznávala.
Nejlepší, co můžete udělat, je být takoví, jako vždycky. Pro pozůstalého je to jeden z mála záchytných bodů, kterého se může držet.
Jste upovídaní? Vtipní? Naslouchající? Pracovití? Tak takoví buďte i dál. Mluvte s pozůstalým stejným jazykem lásky, jako jste mluvili doposud.
A obráceně: pokud jste doposud byli jen vzdálení známí, nesnažte se vetřít se do jeho života víc než dřív. Je to akorát matoucí.
4. MLUVTE o zemřelém
Snažíte se vyhýbat vzpomínkám na zemřelého, abyste ho pozůstalému nepřipomínali? Věřte, že není minuty, kdy by si to pozůstalý neuvědomoval.
Urputná snaha nezahrnout do hovoru zesnulého působí jako křeč.
Pozůstalí naopak budou rádi, když na něj budete vzpomínat. Mluvte o tom, co hezkého nebo legračního jste spolu prožili. Vymýšlejte, co by na to či ono zesnulý řekl.
Uchovejte si ho ve vzpomínkách a v srdcích, kde může žít nekonečně dlouho.
5. Nevytahujte OTŘEPANÉ fráze
Já vím. Nikdo z nás netuší, co říkat či neříkat. Mnohdy se prostor snažíme zaplnit slovy jen proto, že se bojíme ticha.
Pro pozůstalé ale může být léčivé jen společně mlčet. Nebo společně koukat po tisícáté na Eat, Pray, Love nebo Love Actually.
Vyhněte se prosím větám jako "čas všechno zahojí" nebo "ty jsi ještě mladá, někoho si najdeš/můžeš mít další dítě".
Je to sice pravda, ale v té největší bolesti to akorát tak nasere.
6. Spolkněte EZO moudra a NÁBOŽENSKÉ pravdy
To stejné platí o ezoterických i náboženských moudrech. Ne snad, že by nebyly pravdivé. Ale pokud je člověk raněný, je to jako byste se mu v té ráně rýpali.
Jediné, co ho bude napadat, je abyste se šli s těmi vašimi moudry vycpat.
Pozůstalý má pocit, že na dno jeho bolesti nikdo nedosáhne. Není nic horšího než přihlížet lidem, kteří mají pocit, že když si o smrti přečetli knížku, můžou vám teď o tom kázat.
Místo duchaplných formulek radši řekněte: "Ty jo, vůbec si nedokážu představit, jak se teď cítíš. Ale jsem tu s tebou."
 |
| Knížku Moje milá smrti nyní pořídíte o 100 Kč levněji. Stejně tak i všechny mé další knížky starší než 1 rok. eshop.krkavcimatka.cz |
7. Nabízejte KONKRÉTNÍ pomoc
"Kdybys potřebovala, můžeš se na mě obrátit." To je asi tak nejhorší nabídka pomoci, kterou může pozůstalý dostat.
Sám je oslabený. Sám má potíže si uspořádat život aspoň tak nějak, aby přežil ze dne na den.
Rozhodně nemá kapacitu organizovat pomoc či si o ni říkat. Byla by to jen další položka na jeho nekonečném seznamu povinností.
Nabídněte radši konkrétní činnost v konkrétní čas.
"V pátek od čtyř do šesti ti vezmu děti ven a ty si odpočiň."
"Zítra nemusíš vařit, dovezu ti oběd, jen ti ho předám a zas půjdu."
8. Vezměte si na bedra CELOU JEDNU STAROST
Když Honzík umřel, měla jsem pocit, že jsem se chytila do černého víru, který mě stahuje někam do hlubin, kde nechci být. Zoufale jsem se snažila chytat se pevných bodů, které mi zůstaly. Žádné jsem nenacházela.
Tenkrát mi moc pomohlo, když přišel Honzův brácha, vzal blok a na každou jeho stránku napsal jednu konkrétní věc, co bylo potřeba zařídit.
Našli se lidé, se kterými jsme pak danou věc rozpracovali do jednotlivých položek. A nebylo nic úlevnějšího, než když jsem věděla, že se o to postarají.
Na popud Honzových kamarádů se také založil účet, kam mi lidé posílali peníze. Bylo to neskutečně uklidňující vědět, že těch pár měsíců, než se narodí Janek a vyřeší dědictví a než mi vyplatí Honzíkovu životní pojistku, budu finančně zajištěná.
9. Buďte tam pro něj i ZA ROK
Tohle je také strašně důležitá věc. Když někdo zemře, a obzvlášť pak mladý člověk, reakcí okolí je úlek. Mnozí se pak hrnou do pomoci jen na základě tohoto leknutí.
Jenže to jako motivace moc dlouho nevydrží. A tak postupně pomocníci odpadávají a odpadávají, až jich je za pár měsíců jen hrstka.
Jenže ty těžké chvíle budou pozůstalému chodit i dál. Za půl roku. Za rok. Za pět let. Buďte tam pro něj, i když už se vám zdá, že pomoc nepotřebuje.
Možná se jen stydí si o ni říct.
10. ŽIJTE dál
Jasně, řeknete si, to dá rozum. Ale je to ve skutečnosti tak snadné?
Někdo zemřel. Ale svět se točí dál, ať se nám to líbí, nebo ne. Pozůstalý bude mít chvíle, kdy se jeho svět točit nebude. A možná bude potřebovat pomoct, aby se mu zase rozpohyboval.
Zůstávejte proto se svým přítelem v kontaktu. Zvěte ho na kafe, na koncerty, do sauny, na procházky.
Pieta nespočívá v tom, že spolu se zemřelým přestanete žít. Pieta je podle mého to, že žijete dál svůj život tak, jak by si zemřelý pravděpodobně přál - v lásce, radosti a naplnění.