Byly pro mě nesrozumitelné. Komplikované. Neočekávatelné. A tak jsem se jim vyhýbala. Abych nechtě neublížila. Abych nemusela přemýšlet za dva rohy.
Mezi ženami jsem si vždycky připadala jak v obchodě s křišťálem. Našlapuješ opatrně, snažíš se na nic nešáhnout a najednou prásk! Při pokusu o nenápadný odchod srazíš zadkem nejdražší kousek, co tam mají.
Chlapský svět měl možná svá specifika. Ale byl jednoduchý. Panovala v něm jasná pravidla. Když něco řekli, tak si to i mysleli. Což je pro mě, která nedokáže rozkódovat skryté náznaky ve větách, poměrně zásadní výhoda.
Když nám poprvé řekli, že v mém břiše trůní holčička, hrklo ve mně. Holka! No ty jo! Co když pak vyroste (to je asi pravděpodobná varianta!) a bude si chtít povídat o nějakých holčičích věcech. Laky na nehty. Nebo něco podobného, o čem nic nevím.
Jenže pak se narodila a já od prvního kouknutí do jejích klidných, hlubokých očí věděla, že je to ten nejlepší člověk ze všech člověků, co mi mohl vstoupit do života.
A ona rostla a rostla a já po jejím boku. Ona v dívku, já v ženu. Stala se mým mostem k ženství, jehož zákony jsem pomalu začala vnímat. Ne chápat, ale vnímat. Protože možná v tom byla vždycky ta chyba.
Snažila jsem se ženskému světu rozumět. A on přitom vyžadoval jen to, abych v něm byla a nebránila se mu. Abych v něm byla sama sebou a nehrála neustále nějaké role.
Líbí se mi představa, že dítě, které do rodiny přijde, má za úkol vyvážit energie. Když převažuje energie ženská, narodí se kluk. Když energie ženství v páru chybí, přijde holka. Nebo víc holek. :-)
Dívám se na svou dceru a žasnu.
Pořád žasnu!
Sleduju také její moudrost, s jakou váží slova, jako by věděla, že mají obrovskou moc. Sleduju její neuvěřitelnou schopnost vcítit se do každé bytosti, lidské i zvířecí. Je v ní tolik něhy a lásky. A radosti ze života!
Neustále mi ukazuje,
- že odevzdat se neznamená vzdát se, ale projevit nekonečnou důvěru.
- Že slzy nejsou slabost, ale očista duše.
- Že něco pustit není zbabělost, ale často naopak odvaha.
- Že bezelstná upřímnost není hloupost, ale jediný správný způsob, jak proplouvat životem.
Je mi nekonečnou inspirací v tom, jak být ženou. I když jí bude za pár týdnů teprve devět let.
Strašně moc bych jí přála, aby si tuhle svou čistotu duše udržela. Aby neposlouchala ty, kteří jí budou chtít našeptávat, že má být někým jiným, než se cítí být. Aby si nenechala vzít svou jedinečnost, protože právě ta je její superschopností.
Přijde mi, že tyhle malé ženy se rodí s potenciálem být léčitelky a vyživovat svět kolem sebe.
A když své dcery necháme kvést, můžou vyléčit i nás, poraněné mámy, které jsme své ženství někde po cestě životem ztratily.
---
PS: Postava Agnes v mé nejnovější knížce pro čtenáře od 8 do 100 let je inspirovaná mou dcerou Grétkou. V románu se Agnes vydává na Zakázanou horu, aby objevila svůj jedinečný dar. Na cestě s ní může čtenář plnit úkoly, které mu dopomohou k odhalení vlastní jedinečnosti.
Knížka se od listopadu 2020 usídlila už ve více než 5000 domácnostech a rozdává radost. Na recenze od malých i velkých čtenářů se můžete mrknout na ČBDB, Databázi knih nebo zde na FB stránce knížky.
Tištěnou knížku můžete koupit za 390 Kč ZDE.
Pro milovníky e-knih je Agnes k mání za 370 Kč ve formátech EPUB, MOBI a PDF.
V dubnu bude hotová audioknížka. Svůj hlas Agnes propůjčí má milá Veronika Khek Kubařová.
