Tajuplné tóny, které neslyšíme. Co všechno nám ještě z božského světa uniká?

Byl večer a hledala jsem nějakou nerušivou hudbu k práci.
Po chvíli mě náhodné přehrávání na youtube pustilo tuhle písničku.
Vtáhla mě natolik, že jsem musela přestat psát. Bylo to jak zpěv andělů z nebes.

V písničce se krom harfy a akordeonu ozýval v mezihře ještě jiný podivný zvuk, který jsem nebyla s to rozpoznat. A tak jsem překlikla na video. K mému překvapení však ten divný zvuk byl zpěvaččin hlas. A co bylo ještě podivnější, že ho zpívala spolu s druhým tónem. Naráz!

Seznamte se: Anna Maria Hefele.

Zírala jsem na to naprosto konsternovaně.

Přestala jsem psát a pustila jsem se do shánění informací o tomto tzv. polyphonic overtone singing.

Ve zkratce je založené na tom, že k základnímu tónu (fundamental tone) přidáte ještě některý z jeho nadtónů (overtone). Zpěvák si pak vybere, který z těchto nadtónů posílí a nechá znít v dvojhlasu se základním tónem.

Jenže to, co začalo jako obdiv k téhle neobvyklé dovednosti, skončilo pro mě naprosto objevným zjištěním, že úplně každý tón má své nadtóny. To jen naše ucho (resp. mozek) se je naučilo filtrovat a neslyšet.

Omlouvám se všem, kdo to věděli a kdo si nadtóny užívají denně i v hučení vysavače nebo zpívání ptáků.

Mně se tím ale otevřel úplně nový vesmír. Jak kdybych viděla černobíle a najednou mi někdo rozsvítil i další barvy.

Já jsem na zvuky citlivější než třeba na vizuální vstupy, vůně nebo doteky. Proto mě to tak zasáhlo. Přemýšlela jsem ale, kolik takových věcí nám leží celý život pod nosem (nebo pod palcem nebo před očima) a my jim nevěnujeme pozornost.

Pominu teď věci, které se dějí, ale my na ně nemáme receptory, jako např. že nás neustále bombardují vysokoenergetické částice z vesmíru; kdybyste se (nejen) o tomhle chtěli dozvědět víc a kvantová fyzika nebyl váš obor, doporučuju skvělou (fakticky skvělou!) knížku "O čem víme prd".

Podobně nejsme schopni (narozdíl třeba od včel) vnímat ultrafialové světlo, takže nám kus krásy světa zákonitě musí unikat.

Nyní všechny moje e-knížky se slevou 20 - 50 % na https://eshop.krkavcimatka.cz

Kde všude ale ještě náš mozek, který je zvyklý osekávat realitu tak, aby nám z přehršle informací nemrsklo, filtruje svět? A třeba i tam, kde bychom si ho spontánně přáli mít vícevrstevnatější?

A ještě hůř - kde si svět filtrujeme sami tím, že udržujeme a z generace na generaci předáváme nějaký obraz konformity o tom, co je a co není možné?

Napadají mě třeba zkušenosti s mými dětmi, z nichž každé mi už mockrát vyprávělo o tom, že viděly věci a bytosti, které do tohohle světa nepatří. Tedy oficiálně nepatří.

Nikdy mě nenapadlo jim tahle jejich vyprávění shazovat. Vždycky jsem jim věřila a povzbuzovala je, aby mi o tom řekly víc, protože mě to přitahovalo asi podobně magicky jako právě zmiňované "polyphonic overtone singing".

Možná tuhle neztracenou schopnost vnímat dětem vlastně i trochu závidím, protože já sice občas nějakou propojku s "nereálným" světem mám, ale přistihla jsem se, že sama sobě tyhle "náhody" věřím o něco míň než jim. Spíš se tomu jen tak pousměju a mám radost, že se to děje, ale tím to končí a nijak se v tom dál nenimrám.

Můj vlastní hlas mi ale přišel na prozkoumání zajímavý.

Když KAŽDÝ zvuk má nadtóny, tak i můj hlas je musí mít. Jak je možné, že skoro každý den si zpívám u klavíru a nikdy jsem si toho nevšimla? A jak to z něj (tedy ze sebe) vymáčknout?

Tak jsem s Annou-Marií Hefele při poslechu jejího TEDtalku zkusila podle jejích instrukcí zpívat. A najednou lup! Slyšela jsem to. Běžně vůbec nepoužívám slovo hustý. Ale tohle bylo fakt hustý.

A protože to prý člověk napoprvé slyší líp u jiných lidí než u sebe, tak jsem si to pak před spaním i nahrála.

Absolutně ty nadtóny neovládám, lítají mi tam jako jódlovačka, ale jsou tam. Znějí jako taková tenoučká horská píšťala. Tady si to můžete poslechnout:

Nádherné mi na tom přijde, že když si pak "fundamental" spolu s jeho "overtones" přehrajete rozloženě třeba na klavíru, je to jako základ pro nějakou meditační hudbu. V mých uších to zní fakt jak nějaké harmonie andělských chórů.

Napadlo mě, že kdybychom bystřili svůj sluch a třeba i další smysly, mohli bychom mít Nebe na zemi už teď. Stačilo by zahrát jeden tón.