Zpátky do kuchyně! Proč má smysl vařit doma a ze základních surovin

Kaše na tisíc způsobů. Naše nejčastější snídaně.
Tahle je z pohanky lámanky, kterou jsem vařila ve směsi vody a kokosového mléka s trochou medu, kokosového oleje, kakaového másla, nasekaných mandlí a po uvaření jsem přidala přes noc namočená chia semínka.
Geniální do kaší jsou oříšková másla.

Jsem ráda za všechny ty vařící a pečící soutěže, protože díky nim když teď řeknete, že rádi vaříte, tak jste cool, a ne bydlenka.

  

Já se po kuchyni motám ráda. Čím jsem starší, tím mě to víc těší. Přijde mi to jako velmi smysluplně strávený čas. Je to způsob, jak se během dne zastavit a sesednout se u stolu. Pospolu.

Chápu, že to tak nemá každý.

Pro mě je jídlo naprostý základ toho, jak držet sebe i své děti zdravé. Jak mít sílu a psychickou odolnost. Jak dobře spát. Jak netloustnout. (Víc o tom, jak o jídle uvažuju, jsem sepsala do tohoto článku.)

Není v tom pro mě ale žádný stres. Když si dám občas nějakou prasečinu, nevyčítám si to. (Jen mi to už teda moc nechutná, protože se mi za ty roky změnily chutě.)

Nepočítám kalorie. Nedržím diety. Nejedu podle žádných výživových směrů. Jen teda moc nejím maso, pokud nemusím, ale nejsem žádný vegan naci. Dětem občas koupím rybu nebo šunku. (O mém náhledu na ne/jezení masa píšu tady.)

A taky cukr vynechávám. Doma ho mám, občas s ním (příp. medem) něco přisladím, ale je to třeba v objemu lžíce na jeden dort.

(Jestli by vás tohle zajímalo podrobněji, ozvěte se mi, můžu k tomu zkusit něco sepsat. O tom, proč a jak jsem přešla na skorobezcukrovou stravu, jsem psala před rokem v článku Má cukrová odvykačka.)

Jídlo z cca 80–90 % připravuju ze základních surovin. Ten zbytek jsou jen málo zpracované potraviny typu bílý jogurt, tofu nebo sýr.

Možná vám přijde, že to musí být strašně časově náročné. Souhlasím, že nachystat pomazánku zabere o trochu víc času než ohřát párek. Ale není to zas o tolik. A hlavně to stojí za to.

Ze začátku je potřeba si vytvořit návyky. Zpracovávat suroviny víceúčelově. Naše lednice je plná krabiček s předchystanými věcmi, které mi zbyly z předchozích vaření. Udělat dobré, barevné a výživné jídlo opravdu není otázka hodin.

Přijde mi, že teď je skvělý čas vyzkoušet něco změnit, pokud jste se k tomu odhodlávali. Je spousta důvodů:

* podpoříte imunitu – když je strava pestrá, nemusíte ve velkém užívat žádné další doplňky; po jídle se necítíte unavení, ale berete z něj sílu;

* ušetříte – jsme doma čtyři, starší děti už toho snědí často víc než já, nějak extra se neomezuju ve výběru surovin; náš denní rozpočet na hlavu je kolem 70 Kč;

* naučíte (i) děti něco nového – nechci shazovat význam určování vedlejší vět příslovečných příčinných, ale uvařit dobrou polívku mi přijde pro život tak nějak důležitější.

Tak směle do toho.

Tady přidávám drobnou inspiraci několika z našich jídel za poslední dny.

Oblíbená svačina. Rozmixovaný bílý jogurt s ovocem (tady banán a jahody) a posypaný granolou (zkuste si upéct sami - na velký pekáč smíchat vločky, tuk, ořechy, semínka a koření + zapéct).

To hnědé nahoře jsem se naučila v Izraeli - do tahini (sezamová pasta) pomalu vmícháváte vodu, po dosažení polotekuté konzistence přidáte olivový olej, citrónovou šťávu, pepř a sůl.
To růžové je humus umixovaný s červenou řepou.

Upéct si domácí toastový chleba je strašně snadné a časově nenáročné.
Teď už experimentuju, ale poprvé jsem ho pekla podle blogu Kublanka.

Polívky vždycky udělám kotel a pak ji máme v týdnu víckrát. Moje děti jedí řapíkatý celer i jen tak zasyrova, ale obecně polévky (zvlášť ty s posypkami) mi přijdou skvělý způsob, jak do dětí dostat i ty "neoblíbené" druhy zeleniny.

Vajíčka s vydlabanými žloutky, které pak promixujete s hořčicí a dáte zase zpátky, e Grétčino oblíbené jídlo.
To zelené nahoře je avokádo promixované s mátou, solí, citrónovou šťávou a lučinou.

Hrachové těstoviny jsou koupené, ale třeba noky si připravuju vlastní (stačí je pak opéct na bylinkovém másle a máte skvělý oběd i třetí den po uvaření).
Směs na těstoviny je z fazolí adzuki, mrkve, papriky, česneku, rajčat a rajčatového pyré, zasypané naklíčeným mungem.

Koláč ze špaldového křehkého těsta plněný pudingovou směsí (uvaříte puding z jogurtu a vody, kterou můžete přibarvit a dochutit tím, čím budete zdobit - zde je to granátové jablko). V celém koláči je jen jedna lžíce třtinového cukru a je sladký až až.

Moje děti milují vajíčka na všechny způsoby, omeleta je jednou z jejich top večeří.
To bílé je nejjednodušší (a taky nejlepší) dip na světě - zakysaná smetana, citrónová šťáva, pepř a trocha čili vloček.
Salát je variací na tabbouleh - jen nadrobno nasekaná petrželka, rajčata, sůl, pepř a olivový olej. Dáváme si ho na omeletu.

Udělat si domácí majonézu je strašně lehké. Ke chřestu nebo květáku pak není potřeba vymýšlet žádnou další složitou přílohu.
Salát je s klasickou francouzskou zálivkou.
Bramborové kaše si udělejte hodně. Druhý den k ní přimícháte trochu mouky a bylinek a na másle upečete placky, po kterých se děti utlučou.

Jeník je jednoznačně nejvybíravějším strávníkem u nás doma. Když už něco chutná jemu a chce si přidávat, tak je to pro mě ocenění jak vyhrát Masterchefa.
Sladké (teda v našem případě spíš nesladké) peču tak 4x do týdne.

Tenhle dort má nadýchaný základ z bílků (těsto stejné jako třeba na Míša řezy, jen je doslazené dvěma lžícemi medu). Horní vrstva je podmáslí rozmixované s jahodami a povařené se strouhaným kokosem a moukou, politá kvalitní čokoládou.