Kdybys žil...

Kdybys žil, každý den by ses mě ptal: "Jak ses dneska měla, kočičko?"
Kdybys žil, mohla bych Ti odpovědět: "Dobře, dáš si se mnou kafe?"

Kdybys žil, mohla bych Ti napsat zprávu, ať koupíš cestou domů mlíko a chleba.
Kdybys žil, nepřemýšlela bych už čtvrtý rok, jestli není marnotratné koupit si nový kabát, když ten starý ještě drží pohromadě.

Kdybys žil, těšila bych se, čím trefným mě zas překvapíš na Vánoce nebo narozeniny.
Kdybys žil, mohli bychom pozorovat, jak stárneme společně.


Kdybys žil, mohla bych říct: "Dneska koupeš Ty."
Kdybys žil, mohla bych jít večer na akci, o které se dozvím ten den.
Kdybys žil, rozdělili bychom si občas děti, aby si každý mohl užít mámu nebo tátu jen pro sebe.

Kdybys žil, nebála bych se s Tebou jet třeba na druhý konec světa.
Kdybys žil, nebála bych se odstěhovat z Prahy na samotu u lesa.

Kdybys žil, nemusela bych se na všech rodinných sešlostech cítit jak polovičatý pahýl.
Kdybys žil, nemusela bych dělat, že neslyším, když se někdo našich dětí ptá, jestli už si našly nového tatínka.

Kdybys žil, strčila bych Ti večer nohy do klína a nechala si je mačkat.
Kdybys žil, mohla bych být roztomilá přesně tím způsobem, který krom Tebe nikdo nedocení.

Kdybys žil, mnohem častěji bych brblala a stěžovala si, protože bych na to měla prostor a energii.
Kdybys žil, přestalo by mě okolí neustále zkoumat a testovat, jestli jsem se po Tvé smrti nezbláznila, mávli by nad námi rukou a nechali nás zbláznit se společně.

Kdybys žil, mohla bych s Tebou sdílet všechny ty malé radosti, co jsou tak prosté, že nestojí za to někomu říkat, ale v součtu se z nich skládá život.
Kdybys žil, dělal bys mi hráz třeba proti celému světu, když bych se cítila slabá.

Kdybys žil, zalezla bych si večer do postele a Ty bys přese mě přehodil ruku.
Kdybys žil, budila bych se ráno bez pocitu, že ta postel je pro jednoho příliš velká.

Kdybys žil, považovala bych všechny tyhle věci za samozřejmost.

Do 11. října 2019 za vás platím poštovné. Za tuto i všechny ostatní své knížky.