Jak pro mě menstruace přestala být otravná a bolestivá

Takhle jsem pozorovala úplněk v tomto měsíci.

Chlapi, kteří jste to rozklikli titulku navzdory, varuju vás. 

Tenhle článek čtete na vlastní nebezpečí. Je pro ženy a bude dost naturální a nebudou se v něm vyskytovat veselé dívky hopsající na diskotéce, modrá krev ani bílé těsné šortky.

Měla jsem ho v hlavě už dlouho, víceméně od konce roku 2017, kdy jsem napsala článek 20 let dlouhá cesta plná krve. Zachytila jsem v něm změnu, která se odehrála v mém vnímání a prožívání menstruace.

• Před 20 jsem se strašně styděla, kroutila se v lavici bolestmi a bála se trapasu, že když se po konci hodiny rychle zvednu, proteče mi vložka a zakrvácím si kalhoty.
• Před 10 lety pro mě menstruace byla protivnou tetou, kterou jsem byla s to akceptovat jen proto, že mi dávala jistotu, že nejsem těhotná. Protože jsem měla v hlavě natlučeno, že před nechat se zbouchnout před dokončením studia je konec života.
• Dneska mám ráda všechny fáze cyklu. I tu menstruační. Nemám žádné bolesti, žádné strachy, žádné výčitky. Nejsem naštvaná, nenapadají mě myšlenky jako "sakra proč to musím dostat právě teď? ty pitomý krámy mi zkazily to a tamto".

Letos na jaře se mi ozvala Jana (Jani ahóóój!), která u mě rok předtím byla na konzultaci, udělala od té doby ve svém životě spoustu změn, ale pořád se jí nedaří hnout s jednou oblastí. Ženstvím.

Její otázka byla poměrně obsáhla, ale krom jiného se týkala právě bolestivé menstruace.
A já si vzpomněla, že jsem sice psala o změně ve vnímání i prožívání menstruace, ale nijak jsem se už nezabývala tím, co konkrétně jsem změnila a dělám v současnosti jinak než dřív.

Jana mi psala, že když už narazí na nějaké informace o jiném přístupu k menstruaci, tak jsou strašně ezo a to je na ni prostě moc

Chápu ji. Taky jsem to tak měla.
Vlastně až teď poslední roky, kdy nebojuju s tím, že jsem žena, jsem s to bez tiku v oku naslouchat vyprávění o "uctívání vlastní jóni" a nesměju se sukénkám "pizzetkám" s obrázkem dělohy.

Zkusím ty své postřehy teda napsat tak, jako bych to vyprávěla svojí ségře, se kterou mám ohledně sdílení věcí okolo menstruace asi nejdůvěrnější vztah a zároveň u toho nemusíme zapalovat svíčky a provádět posvátné rituály.

Jak jsem tedy došla k tomu, že pro mě menstruace přestala být otravná a v důsledku toho i bolestivá?

1. Nechávám krev téct

Tohle bude takhle zkraje možná znít jako divná úchylárna, ale mně to fakt pomohlo jako jedna z prvních věcí, která mi zásadním způsobem zmírnila bolesti při menstruaci.
Dřív jsem hodně používala tampóny. Teď u nich ale (krom materiálu) vnímám dvě zásadní nevýhody:

1) Necítím vytékat krev. Já vím, že výrobci tampónů to uvádějí jako prodejní argument, že "ani nebudete vědět, že máte své dny". Jenže co když CHCI VĚDĚT, že mám "své dny". A co když chci vědět, jak silnou mám menstruaci. Co když si to chci připomínat tak často, jak si to připomíná moje tělo? Co když chci cítit, co se s mým tělem děje?

2) Zavádí se dovnitř. U většiny žen to bude asi důvod, proč je používat, protože není nic vidět ani cítit. Nicméně já jsem během celé menstruace přecitlivělá. Nejen emočně, ale i fyzicky. Zavádění tampónů je pro mě poměrně agresivní záležitost, kterou si ráda odpustím.

Hádám, že tady budou i zastánkyně kalíšku nebo houbiček. Určitě vám to rozmlouvat nebudu. Jak je komu milo. 

Nicméně pokud s vámi tohle rezonuje a nepřijde vám "cítit téct krev" ekl, tak zagooglete "volná menstruace". Ve zkratce jde o to, že žena vědomě ovládá svůj děložní čípek a vypouští krev ve chvílích, kdy potřebuje, např. na záchodě nebo ve sprše.
Já to testuju už asi rok s parciálními úspěchy. Nedaří se mi krev zadržovat, když potřebuju, nicméně daří se mi ji vypouštět, když chci.
Nevím, jak moc to s tím souvisí, ale mám pocit, že čím víc času mám se tomu "vědomému vypouštění krve" věnovat, tím je moje menstruace kratší.
Každopádně je to obecně fajn pocit, když vnímám, že dokážu ovládat své tělo.

2. Nebalím se do igelitu

Když tedy nechávám krev téct volně, tak co používám za menstruační pomůcky? Z 90 % jsem ještě donedávna používala látkové vložky. Krom toho, že ušetřím spoustu odpadu a peněz, je to fakt rozdíl oproti tomu, když si vezmu běžnou vložku z drogerie.

Pokud jste ještě látkové vložky nevyzkoušely, kupte si třeba jednu intimnku na zkoušku. Je to opravdu jiný pocit, než když menstruaci dusíte klasickou "igelitovou" vložkou. Materiály látkových vložek jsou velmi jemné, měkkoučké, prodyšné a zároveň se nemusíte bát prosáknutí. Po použití stačí vložky přeprat mýdlem s jelenem, nechat namočené a poté dát prát s běžným prádlem do pračky.

Nicméně nedávno jsem narazila na menstruační kalhotky Snuggs, které bych se nebála označit za svůj objev roku. Všechno, co se o nich píše, je pravda. Tohle není placená reklama, koupila jsem si je v předprodeji úplně anonymně, teď je už druhou menstruaci testuju a jsou prostě boží. Pokud vás zaujaly, mrkněte na rozhovor s Lindou Šejbovou, zakladatelkou firmy.

3. Raduju se, když přijde

Když začnu krvácet, tak první myšlenka, která mi střelí hlavou, je: "Jupí! Tři dny odpočinku a ňuňání!"

Přijde vám to ustřelený? Možná trochu jo. Já to ale prostě vnímám tak, že budu mít teď pár dní výsostné právo bez výčitek se povalovat, nechat se obsluhovat a klidně i trochu skuhrat.

Je pravda, že slovo "sebeláska" je tak zprofanované, že už se snad probíralo i v Snídani s Novou, ale jestli někam sebeláska fakt patří, tak právě do prvních dní menstruace.

4. Odpočívám a ňuňám se

Vím, že ne každý má práci, aby si mohl na tři dny lehnout, zabalit se do dek a koukat na romantické filmy. Ani s dětmi za zády to asi neklapne.

Nicméně dokážu se přepnout do minimálního udržovacího módu. I když mám přednášky nebo plný barák domškoláků, snížím svůj výkon na nutné minimum. Neuklízím, k obědu udělám těstoviny s pestem, nepodnikám dlouhé výlety, místo cvičení třeba jen ležím a dýchám, nenadávám si, když mi nejde beachvolejbal, víc sedím a míň pobíhám, chodím brzy spát.

S dětmi dělám víc klidových aktivit. Čteme, hrajeme deskovky, malujeme, děláme doma projekty do školy.

Omezuju sociální kontakty a málo mluvím.

Nosím pohodlné, prodyšné a volné oblečení (což už je vlastně všechno moje oblečení :-)). Mažu si nohy. Vařím čaje. Zapaluju svíčky. Jím čokoládu. A tak.

5. Mluvím o tom

Když mám menstruaci (nebo před menstruací), moji nejbližší to vědí. Zbylé fáze cyklu nepotřebuju jejich asistenci, ale když chci zvolnit a chci, aby na mě okolí nekladlo tak velké nároky, je potřeba si o to říct.

Mluvím s dětmi o ženském cyklu, vysvětluju jim, jak se cítím, s čím bych potřebovala pomoct a proč některé dny po mně nemají nic zásadního chtít nebo po mně skákat nebo proč s nimi nelezu na stromy a neběhám.

Je to velká úleva i v tom, že není potřeba nic tajit.

Menstruace je vlastně obvykle spojována s utajováním. O tématu se na veřejnosti skoro nemluví. Když žena menstruuje, tají to. Často nesmyslně i v čistě ženském kolektivu. Krev se považuje za něco špinavého, co se mezi lidmi nesluší zmiňovat. Standardní menstruační pomůcky mají za úkol krev "zadusit". 

Říct svému nejbližšímu okolí, že jsem unavenější a potřebuju větší péči, je takové dobré první odtajnění, které vám pomůže "pustit" i jiné oblasti. 

Přestala jsem se snažit menstruaci tlumit. Před světem i před sebou.

Měsíc v úplňku na Vysočině.

6. Nemám žádná očekávání

Je mi jedno, kdy menstruace přijde. A čím víc je mi to jedno, tím je pravidelnější.
Je mi jedno, jak dlouho bude trvat. A čím víc je mi to jedno, tím je kratší.

Respektuju, že tělo vypustí přesně tolik krve, kolik potřebuje. A od té doby mám menstruaci slabší.
Respektuju, že moje tělo je unavenější a víc citlivé. A od té doby mám po bolestech.

---

Tak. Víc toho nemám. Ale třeba něco máte vy. Sem s tím!

Seznam to není určitě vyčerpávající, protože menstruace je propojená se ženstvím a to je otázka mnohem širší, než aby se dala rozepsat do pár řádků. 

Dala jsem dohromady jen pár konkrétních věcí, které mi pomohly a které může začít dělat kterákoli žena třeba hned, ať už je na tom s přijmutím svého ženství jakkoli daleko.
Tak ať slouží.