Domněnky jsou jako hadi. Co si o mně lidé myslí a není to pravda?

Opravdičtí hadi jsou roztomilí. 
Jeníček se od něj nemohl snad půl hodiny odtrhnout.

"Vzpomínám si na to, že když jsem dělala blbosti, ségra mě vždycky okřikla. 'Co si o tobě támhleti lidé pomyslej?' Jak ona ale ví, co si támhleten člověk myslí?

Co si on myslí? 
Co by si on mohl myslet? 
Co on chce, abych si myslela? 
Co on chce, aby si ten druhej myslel? 
Ale pak už ani nevíš, co si myslíš ty," trefuje hřebík na hlavičku Majda, jedna z hlavních hrdinek dokumentu Normální autistický film.

Nemusíte být autisté, abyste tušili, že na slovech téhle náctileté slečny něco bude.

Pokud jste ale tzv. neurotypičtí, budete mít s velkou pravděpodobností problém toto aplikovat do praxe stejně hladce jako Majda.

Domněnky cizích lidí dokážou být jako jedovatí hadi, kteří se vám vsoukají do hlavy a svým jedem zamoří celou vaši mysl.

Jenže lidé si o vás můžou myslet celkem cokoli

I kdybyste se na hlavu stavěli, svůj kompletní obrázek reality jim nepředáte.
Jak vtipně vypráví Jarda Dušek, jedna jediná prostá situace se může jevit ze dvou úhlů pohledů naprosto jinak.

Každý si z drobných střípků skládáme svůj jedinečný obrázek reality.
Průšvih nastává, když začneme věřit tomu, 

1. že náš obrázek je narozdíl od obrázků jiných lidí pravda,
2. že obrázky jiných lidí o nás jsou pravda.

Já sama nevím, co všechno si o mně lidé myslí. A popravdě je mi to i jedno

Některé domněnky cizích lidí ke mně doplují.

Očkování. Protože sama nemám od svých 18 let obvodního lékaře; protože podporuju lidi v tom, aby převzali zodpovědnost za své zdraví; protože v domácí lékárně mám jen náplasti; protože k očkování se nevyjadřuju, někteří lidé si myslí, že mé děti nejsou očkované.

Volby. Protože nahlas říkám, jak mi vadí, že volby lidi rozdělují a plodí spoustu zbytečné nenávisti; protože chápu lidi, kteří se rozhodli nevolit, někteří lidé se domnívají, že nechodím k volbám.

Porody. Protože podporuju zavedení porodních domů; protože s respektem mluvím o ženách, které se rozhodly rodit doma, někteří lidé na základě toho odhadují, že jsem sama rodila doma.

Domškoláctví. Protože jsme se rozhodli jít cestou domškoláctví; protože si čas od času rýpnu do klasických škol; protože souzním s myšlenkou unschoolingu, někteří lidé jsou přesvědčeni, že mým cílem je plošně zrušit školy a přesvědčit všechny k tomu, aby děti učili doma.

Nic z toho není pravda. Je to ale důležité?

Jsou to jen cizí domněnky, které si lidé vytvořili z pár útržků, které k nim doletěly

Poskládali si je tak, aby jim ladily s jejich obrázkem.
A nemám důvod předpokládat, že já sama nedělám to stejné s jinými lidmi.

Skutečností bude zřejmě tolik, kolik je na světě lidí.
Reality se odehrávají uvnitř lebečních kostí, nikoli vně.

Možná to zní dost děsivě. Ale pro mě je to vlastně uklidňující.

Nemusím se snažit nikoho o své kompletní realitě přesvědčovat.
A nemusím si nic dělat z toho, jaký obrázek si o mně lidé skládají. 
Je to zbytečné, protože jim ten můj obrázek stejně nikdy nebudu s to předat celý.

Tak proč se stresovat názory jiných a donekonečna se snažit druhé přesvědčovat o těch svých, když nejhladší a zároveň nejláskyplnější cestou je přijmout to, že můj obrázek reality i obrázky reality jiných lidí mají stejné právo na existenci.