úterý 4. prosince 2018

Jak si vydat vlastní knihu a neprodělat na tom kalhoty


Milí žáci, vytáhněte si čisté papíry, spočteme si takovou malou slovní úlohu:


  • Veronika napsala svou první knížku před 7 lety.
  • Od té doby jich má na kontě 11.
  • Z toho se 6 dočkalo tištěné podoby.
  • 2 vyšly pod nakladatelstvím a 4 si vydala sama.
  • Spočítejte, s jakou pravděpodobností dokáže v ČR Veronika psaním uživit sebe a své 3 děti.

Že nevíte? Já vlastně taky ne.
Nicméně pravdou je, že jsem na volné noze jako spisovatelka už dva roky.
A neuplyne měsíc, aby mi někdo nenapsal s dotazem typu: 


"Chci napsat knížku a uvažuju o tom, že si ji vydám sám. Poradíš?"


Jako podívejte se. Já si myslím, že o tom vím prd.
Nicméně evidentně existují lidé, kteří si myslí, že o tom vím trochu víc než prd. Nebo aspoň trochu víc než oni.

A ačkoli se na mě aspirující samizdatoví spisovatelé obracejí, nemám chuť tohle své "trochu víc než prd know-how" monetizovat.
Knížek není nikdy dost. Čím víc radosti na světě, tím líp.
A když se tímhle článekm spustí lavina samovydavatelů v Čechách a já se v ní ztratím, tak taky dobře.

Prostě se zvednu a půjdu dělat něco jiného.

Takže sem napíšu všechno, co o samovydávání knížek vím.
A vy si s tím naložte dle potřeby, jo?

PS: V článku je dost tipů i pro jiné volnonožce, takže pokud zrovna nejste aspirující samizdatový spisovatel, najdete si tam myslím své.


1. Kdy nepsat knížku?


Nepište, když:

  • Neumíte psát. Prosím. Netrapte svět, když psaný projev není vaše silná stránka. Točte radši videa. Přednášejte. Nebo běžte dělat něco jiného. Bude nám všem líp.
  • Psaní je pro vás trápení. Tohle je sporné. Petr Ludwig napsal knížku Konec prokrastinace, během jejíhož psaní se trápil (a bojoval s prokrastinací). Ale nakonec ze sebe vymáčkl bestseller, kterého se chytil US trh. Nicméně zvažte, jestli vám to stojí za to. Napsat knížku není (pardon my French) prdel. A to říkám jako grafoman non plus ultra, který píše knížky kosmickou rychlostí.
  • Píšete pro lidi, abyste jim pomohli. Ne. Znovu prosím. Nedělejte to. Pište proto, že si nemůžete pomoct. Pište proto, že kdybyste to ze sebe nedostali, tak prasknete. Napište knihu, kterou byste si sami chtěli přečíst. Knížky, které jejich autoři psali proto, aby někoho zachránili nebo rozveselili nebo poučili nebo pomohli, stojí za starou bačkoru.
  • Píšete něco banálního. Jasně. Je velmi pravděpodobné, že si a) buď myslíte, že jste výjimeční, nebo b) se klepete strachy, že to, o čem chcete psát, už napsalo tisíc lidí před vámi (a líp). Nicméně zkuste zagooglit. Jste výjimeční aspoň tím, že dané téma před vámi uceleně nikdo neprobral? Nebo téma není zasazené do českých podmínek? Nebo jste aspoň vtipní nebo extra dobře píšete? Jestli ne, zkuste zvážit, zda nenapsat třeba jen pár blogových článků nebo šířit své myšlenky jinými cestami. A zdarma.

Moje nejnovější knížka pro děti od 3 do 9 let, které ještě neztratili tu úžasnou schopnost divit se věcem, které my dospělí považujeme za normální. Sama se snažím ve stavu "otevřené hlavy", kdy ke všemu přistupuju bez předsudků daných naší společností, ocitat co nejčastěji. Nebudu lhát, někdy je to náročné. U dětí podle mého ale stačí jen je v tomhle stavu udržet, aby se jim hlava nezavřela.


2. Kdy jít do tištěné formy knížky a kdy do e-knížky?


Ne kvůli každé knížce je potřeba vykácet půlku Boubínského pralesa.

Dejte knížce tištěnou podobu, když píšete:
  • Pohádky nebo jiné texty pro děti.
  • Knihu, kde hraje grafika důležitou roli.
  • Knihu, do které si lidi budou psát poznámky nebo se k ní vracet.
  • Knihu, která má potenciál, že si ji lidi budou číst v posteli nebo si ji mezi sebou půjčovat.
  • Knihu, které bude mít víc než 80 stran a zároveň odhadujete, že ji lidi budou číst spíš na PC než ve čtečce. Tohle střílím od boku, ale prostě buďme soudní - jak pozorně Vy sami čtete na počítači 160 stránkový PDF text?

Na tištěnou verzi knížky se vykašlete, když:
  • Máte nějaké specifické know-how, které bude lidi zajímat a budou ho pozorně číst nehledě na formát.
  • Chcete sdělit něco, co se dá shrnout do tří vět, ale vy jste se z nějakého důvodu rozhodli to rozpliznout na 50 stran.
  • Nejste si jistí, jestli bude o knihu zájem.

Určitě to není vyčerpávající seznam. A určitě se najdou výjimky.
Ale prosím, fakt se zamyslete. Není potřeba kvůli všemu "psát romány".

Chcete-li předat myšlenku, existuje i spousta jiných kanálů, kudy můžete téct.
Já sama napsala dvě e-knížky, které jsou ke stažení zdarma.

3. Kdy oslovit nakladatele a kdy jít do samizdatu?


Babo raď.
Tak jo. Poradím.

Nakladatele oslovte, když:
  • Nemáte v plánu se psaním živit. Jako začínající autor dostanete honorář, za který můžete koupit děcku jízdní kolo. Nebo taky nedostanete nic. Procenta z prodejů pro autory se pak pohybují v řádech pár procent. Za každou vaši prodanou knížku si tak můžete koupit třeba chleba. A kdo že sežere zbytek? Nejvíc se napapá distribuce (v ČR oligopol pár firem, které rozváží knížky do knihkupectví). No a pak je třeba zaplatit knihkupce, nakladatele, tisk a práci dalších lidí, kteří se na vzniku knížky podílejí.
  • Nemáte žádný projekt, který by sloužil jako
    • komunikační kanál, kterým se k vám lidi dostanou,
    • distribuční kanál, skrz který si budou moct lidi knížku koupit,
    • výkladní skříň vaší dosavadní práce. Samozřejmě můžete mít z pekla štěstí a uspět i bez toho, aniž byste doposavad napsali víc než nákupní seznam. Je to možná smutné, ale svět pravděpodobně nečeká na to, až vylezete ze své nory s diamantem.
  • Nemáte čas nebo schopnosti se knížce po dopsání věnovat. Napsat rukopis je jedna věc. Udělat z něj knížku a dostat ji k lidem druhá. Pro mě už je to teď jednoduché, ale u první knížky jsem koukala jak Japonec poprvé v Krumlově.

foto Miloš Nejezchleb
Knížku si vydejte sami, když:
  • Víte, že je po ní poptávka. Přicházíte s tématem, po kterém jsou čtenáři lační. Lidé vám často říkají, jak je vaše práce jedinečná.
  • Knížka souvisí s projektem, na kterém pracujete. Budete mít díky tomu možnost jí dělat marketing a odkazovat se na ni při další práci.
  • Nechcete čekat, než si vás nakladatel všimne. I když nepopírám, že čekání se může vyplatit. Taková J. K. Rowling a její mužské alterego Robert Galbraith si hádám dnes ve jejich vile s pozlacenými záchodovými prkýnky nestěžují.
  • Máte nestandardní představy o tom, jak by měla vaše knížka vypadat. Nejsme v Americe, takže se vám zřejmě nestane, že by vám nakladatel 158x vrátil knížku k přepsání. Nebo rovnou škrtnul půlku textu, jako se to stalo Robertu A. Heinleinovi s jeho brilantním Cizincem v cizí zemi. Nicméně jsme v Čechách a nakladatelé (zvláště pokud jste autor panic) pravděpodobně nebudou chtít investovat do věcí, jejichž návratnost je nejistá. Jste-li přesvědčeni, že bez toho a onoho se vaše knížka neobejde a nakladatel vám dělá drahoty, zkuste jinou cestu. A to i přesto, že vím, jak je snadné jako prvoautor zavírat oči před svými představami o knize, protože "si mě konečně někdo všimnul".
  • Znáte lidi, kteří znají lidi... Jasně. Knížku si můžete spíchnout na koleně sami a secvaknout sešívačkou. Nicméně pokud má knížka k něčemu vypadat, budete potřebovat korektora, grafika, sazeče, tiskárnu, případně ilustrátora a možná i někoho, kdo vám pomůže následně s marketingem a distribucí. Rozhoďte sítě dřív, než se pustíte do psaní.
  • Chcete vydat knížku pro radost sobě a pár svým přátelům. A co vy víte, třeba se to chytne podobně jako kniha Chatrč, se kterou Wm. Paul Young neměl žádné ambice... a jak to dopadlo?
Když jsem rok po smrti mého muže začala knížku Moje milá smrti psát, myslela jsem si, že budu psát o smrti. Dnes už ale z reakcí čtenářů vím, že jsem napsala knížku, která se umí hluboko dotknout lidské duše a probudit v ní touhu vychutnávat každý okamžik naplno. Knížka je k dispozici i jako e-kniha a audiokniha na MP3 a CD.

4. Uživím se v Čechách jako samonakladatel?


Otázka spíš je, jestli na tom aspoň něco málo vyděláte.
Nemůžu mluvit za ostatní samizdatové autory.
Samozřejmě se vám může podařit trhák jako Anie Songe nebo Terce Kramerové.

Určitě je fajn a na místě si věřit.
Nicméně až se budete opíjet představou sebe jako uznávaného autora, doporučuju zařadit do tohoto rozjímání i návštěvu Levných knih. Z terapeutických důvodů.

Z maloobchodní ceny knížky samozřejmě nedostanete plnou cenu.

Je potřeba odečíst:
  • Fixní náklady za grafiku, sazbu, ilustrace, korektury a pokud jste psací játro (a neposlechli jste mou radu o tom, že když neumíte psát, tak nemáte psát), tak si radši připlaťte ještě za stylistiku. A na kolik tahle sranda přijde? Záleží na tom, jak moc chcete mít knížku vymazlenou, kolik má stran, kolik hodin prací vaši spolupracovníci přípravou knihy stráví, ... Počítejte řádově tisíce až drobné desetitisíce.
  • Náklady na tisk. Záleží na nákladu a na ceně knížky pro koncového zákazníka. Pohybují se od 10 % MO ceny výš. Obecně začíná být cena za kus zajímavá při tisku 2000 a více knih. Nicméně i kdybyste se rozhodli pro menší náklad, doporučuju nebýt liný a poptat více tiskáren. Ceny se mohou lišit o několik procent. A u samonakladatelů se každé procento počítá. Každopádně u levných i drahých tiskařů si zkontrolujte kvalitu výstupů předem. Zajeďte se k nim podívat. Nebo si aspoň vyžádejte nátisk vlastní knížky.
  • Náklady na distribuci. Pokud knížek prodáte víc než pár týdně a nechcete běhat denně na poštu, je potřeba mít sklad a distribuci. Mně se třeba mí kolegové starají k tomu ještě o e-shop, účetnictví a zákaznickou podporu. Stojí mě to 20 % z MO ceny knížek. Pokud se tomuhle chcete vyhnout, můžete zkusit zlevněný předprodej a nechat většinu knížek rozposlat rovnou z tiskárny. Já jsem to nikdy neudělala, nicméně Stáňa Stiborová a Alice Kirš o tom (a mnohém dalším) napsaly e-book. Nečetla jsem ho, ale v praxi to již mnoho "plážových podnikatelů" zrealizovalo.
  • DPH. Pokud jste takoví drzouni, že prodáte knížek moc, nastoupí Jánošík v podobě státu a hned jste o nějakou tu korunku lehčí. Jupí!
  • Váš čas. A není to jen čas, který věnujete sezení za psacím strojem. Nemohla bych se psaním živit, kdyby nebylo Krkavčí matky. Jakkoli to možná zvenku vypadá, Krkavčí matka už dávno není "blogísek mamči, co si sem tam po večerech chce vylejt srdíčko". Je za tím kupa obsahu, který ze sebe denně chrlím zdarma. A je za tím hromada práce, která není vidět, ale je potřeba ji udělat.

Když tedy tohle všechno odečtete, je jasné, že živit se v Čechách JENOM psaním knížek je takřka nemožné. A to i když prodáte tisíce kusů.

Zamyslete se tedy nad tím, co je vaše další opěrná noha. 
U mě to jsou třeba besedy
U vás to může být poradenství v oboru, další produkty spojené s vaším projektem nebo třeba vaše zaměstnání.

5. Jak zvýšit šance, že na tom neprodělám kalhoty?


Neočekáváte teď nějaký instantní prášek s nápisem ÚSPĚCH, že jo? Díky.
Tak já napíšu svoji zkušenost.

Co prodejům knížky nepomůže?
  • Reference od rodiny, kamarádů, spolupracovníků, blogerských spřízněných duších... A to i v případě, že vaši knížku fakt četli. Protože kdyby byla knížka špatná, tak vám a) nenapíšou nic, b) zalžou nebo c) o nich pomlčíte.
  • Reference od skutečných lidí, které sdílíte vy sami. Já vím, jakou vám reference od neznámého člověka udělá radost. Ale věřte mi. Naprosté většině lidí je to úplně putna, s prodeji to neudělá nic a vy budete vypadat tak akorát jako nabob. Já mám třeba 90 normostran referencí ke knížce Moje milá smrti, které si schovávám sobě pro radost. Ale blog s nimi fakt nekrmím.
  • Věnování knížek do charit. Ne že bych knížky charit dávala za účelem jejich propagace. Ale já jen kdyby to někoho napadlo, tak aby nebyl zklamaný.
  • Mediální propagace. Ta z hlediska prodejů funguje jen v případě, že se objevíte v netištěných a hojně sledovaných mediálních kanálech, k čemuž potřebujete buď velkou shodu náhod jako já, nebo šikovného píáristu. Pokud děláte rozhovory pro časopisy nebo pro kamarádky s blogískem, s nějakou masovou odezvou v počtu prodaných knih nepočítejte.
  • Vymazlené provedení, pokud je váš hlavní prodejní kanál online. To, že je knížka krásná a že jste si s ní dali záležet, se prodává fakt blbě. Já se třeba knížkou za knížku v provedení zlepšuju a víc si s tím hraju (a víc za to platím), abych si udělala radost. Ale na prodejích se to nijak neodráží. Čtenáři si nekupují knížku v e-shopu proto, že je krásná, ale proto, že ji (nebo vás) chtějí. Tak zvažte, jestli musíte mít titulku vykládanou zlatem. Třeba takové nakladatelství Pinguin je už několik desetiletí dobrým důkazem toho, že ecxistuje spousta lidí, kteří preferují dobrý obsah v levnějším provedení.
  • Audio formát. Pokud si to nechcete načíst sami doma v komoře, bude vás profi produkce stát řádově vyšší desetitisíce. Což se samozřejmě může z prodejů zaplatit, ale zvažte to. Já jsem třeba při produkci audioknhy Moje milá smrti na MP3 a CD už dopředu věděla, že to chci, protože si to knížka zaslouží. A taky abych si udělala radost. S výsledkem jsem nadmíru spokojená, nicméně myslím, že budu ráda, když se mi zaplatí náklady.

  • Napsat knížku, která se sama šíří jako virus. To je chytrá rada, co? No jo, ale mně přijde, že blbé knížce není zkrátka pomoci. Sice se jí pod tlakem neodbytného a chytrého marketingu podaří prodat třeba pár set nebo i tisíců kusů. Ale když je prostě blbá, lidi si to stejně řeknou a nepomůže ani papežovo pomazání.
  • Psát osobní e-dopisy svým čtenářům. Já takhle třeba každý měsíc posílám několika tisícům svých fanoušků e-mail, ve kterém jim shrnuju to nejdůležitější, co se v krkavčím hnízdě šustlo a vylíhlo. Je to mnohem adresnější a efektivnější, než volání do nevyzpytatelných algoritmů sítí, které má pod palcem páně Cukrberk.
  • Affiliate programy. Já to sama nedělám, protože to jako spotřebitel nemám moc ráda. Ale šušká se, že to prý funguje. Pokud by vás tahle oblast zajímala, tak největším expertem na affiliate marketing je u nás asi Mário Roženský.
  • Časově omezené nabídky. Tohle taky nedělám, ale pokud vám to není proti srsti, funguje to skvěle. Já sama a) nejsem ráda jako spotřebitel pod tlakem a b) konkrétně u knížek mám pocit, že ony si vybírají nás a ne my je - a tenhle zákon se děje nezávisle na tom, co si o něm myslí tiakjící odpočet na prodejní stránce. Ale co já vím, třeba změním názor.
  • Crowdsourcing. Pokud nemáte na vydání knížky vlastní zdroje a zároveň si nejste jistí, jestli se vaše dílo bude líbit a jak se bude prodávat, otestujte si zájem na některém z crowdsourcingových portálů. Já jsem tím procesem nikdy neprošla (spisovatelkou jsem se stala tak nějak omylem - knížek mám už na kontě hodně a prodeje se zvyšovaly postupně), nicméně určitě stojí za zmínku, že dokončit úspěšnou crowdsourcingovou kampaň je pěkná jízda. Přečtěte si skvělý článek od jednoho z nejlepších českých copywriterů, co vás může čekat.
  • Osobní prodej. Pokud jste aspoň trochu milí a umíte mluvit, zvažte pořádání živých vystoupení. Třeba formou besed jako já. Existuje spousta lidí, kteří vás mají rádi, ví, že jste napsali kupu knížek, ale koupí si ji, až když si na vás na besedě "sáhnou", že jste opravdičtí.
  • Spřízněná prodejní místa. Když nejste v klasické distribuci, musíte být hodně činí, aby si vás čtenáři všimli. Nicméně i kdybyste se na hlavu postavili, některé lidi ke koupi knížky přes e-shop nepřesvědčíte. Pokud to tedy s prodejem myslíte vážně, zvažte, zda nenasmlouvat alternativní distribuční místa, která budou s vámi v souladu. Zvlášť pokud máte ambici expandovat i na Slovensko, bez tamějšího distributora se zřejmě neobejdete. Jen ale upozorňuji, že to jsou další cenové a časové náklady navíc. Nicméně důkazem, že i s alternativní distribucí se dá provozovat dokonce knihkupectví s desítkami titulů, budiž Peoplecomm.
  • Slevy při větším počtu odebraných kusů. Ať už pro lidi, kteří chtějí knížku prodávat v alternativní distribuci, nebo třeba pro partu maminek z jedné vsi, které si chtějí koupit vaši pohádkovou knížku a ušetřit na poštovném. Já například nyní dávám u vybraných titulů každou pátou knížku zdarma.
  • Mluvte o knížce hned od prvního napsaného písmenka. Sdílejte s lidmi proces psaní, kusy rukopisu, fotky či ilustrace, zapojte je do rozhodování o návrhu titulky, ... Představa, že budete sedět v kutlochu a po roce vylezete se svým dokonalým dílem ven a budou lítat zlaté konfety, je lichá. Tam venku na vás nikdo nečeká. Pro všechny podnikatele na tohle téma doporučuju jako povinnou četbu útlou, ale údernou knížku od Austina Kleona Ukaž, co děláš.
  • Nezaplácávejte svůj blog cizím obsahem. Pokud píšete blog a máte dobrou čtenost, je těžké tomu uniknout. Budou se na vás sápat různí "prodejci dek a hrnců", kteří vám pod zástěnkou "úžasné nabídky, kterou nelze odmítnout" budou nabízet různé druhy spoluprací. Pokud se ale chcete živit prodejem vlastních knih (nebo jiných produktů), nezaprodávejte se. Pečlivě vybírejte, do čeho se pustíte. S vaší kredibilitou stojí a padá kredibilita vašich produktů.
  • Křest, na který pozvete influencery z oboru. Na tohle jsem lama. Křest jsem dělala jen jednou a byla to taková hippie sluníčkářská akce na hřbitově. Nicméně pokud křest uděláte šikovně, může se informace o knížce raketově rozšířit. Jako třeba v případě Michelle Losekoot a Miloše Říhy a jejich knihy Bez jablka. Nebo nová knížka S láskou o dětském spánku od Lenky Medvecové Tinkové.
  • Pište a prodávejte svou knížku stejně divným lidem jako jste vy. Nesnažte se uspokojit všechny. Vždycky se najdou lidi, kteří vás budou považovat za pitomce. A to je v pohodě, protože tohle nejsou vaši čtenáři.
  • Dělejte upřímnou reklamu. Vymažte si z hlavy slogany, které jste slyšeli v teleshoppingu. Někteří lidé na to určitě slyší. Jsou to ale vaši čtenáři? Pište věci tak, jak jsou. Žádné bulíky a oblbováky. Můžete jim třeba říct:
"Takže koukejte. Teď jsem napsala kilometr dlouhý článek. Je půl druhé ráno a ačkoli jsem na začátku napsala, že o tomhle tématu vím prd, tak už o tom prdu píšu několik hodin. Vy jste dočetli až sem, takže vám to asi připadá smysluplné. Máte-li chuť mé dnešní ponocování odměnit, můžete tak udělat zakoupením některé z mých knížek, které jsem vám tady strašně nenápadně celý článek tlačila. Děkuju mnohokrát."

KLIKNĚTE NA OBRÁZEK a PROHLÉDNĚTE SI VŠECHNY MOJE KNÍŽKY

6. Nejchytřejší rada na závěr


Jste hrdinové, že jste to dočetli až sem.
To svědčí o tom, že tu svou knížku asi fakt chcete vydat.
Tak vám dám jednu dobrou radu na závěr.

Nebojte se a pusťte to! 


Pusťte to ze sebe.
Pusťte to do světa.
A hlavně se pusťte představy, že napsat knížku je velká věc.

Prostě to buď vyjde, nebo ne. Nic horšího ani lepšího se stát nemůže.

10 komentářů:

  1. Skvělý článek. Asi nejlepší rada: Nepište knihu, abyste pomohli lidem., ale protože jste toho plní. To se dost liší od jiných rad. Díky.

    OdpovědětVymazat
  2. Nechci se Vás Veru nijak dotknout, ale troufnu si říct, že se psaním uživíte díky Vašemu životnímu příběhu. Lidé Vás čtou hlavně proto, že se potýkáte velice zajímavým a inspirativním způsobem s nelehkou životní situací. A každý z nás se v podobné situaci může ocitnout.
    Kdyby jste svůj příběh nezveřejnila, tak Vás čte 1/10 lidí a pak se psaním těžko uživíte. Media Vám díky Vašemu příběhu udělala propagaci zdarma.... A tento point mi ve Vašich článcích typu jak se živit psaním a jak si na mateřské vybudovat podnikání apod. schází.
    Já bych Váš blog normálně nečetla. Ale Vaše kniha Moje milá smrti mě velice zajímala. Pohádky bych si normálně nekoupila, ale když už jsem platila poštovné, tak jsem dětem k Vánocům koupila i Ptáče jménem Ptáče.
    Jste pro mě inspirativní, ale zároveň velice rozporuplná osoba (zatím pouze virtuálně) a proto se rozmýšlím nad návštěvou Vaší besedy. Nechci to tímto nijak zlehčovat. Za tím Vším je jen a jen Vaše práce a smekám před Vámi!
    Mějte se krásně, užívejte tepla a snad se někdy osobně potkáme na Vaší besedě. Snad se k tomu odhodlám :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, Veroniko. Děkuji za tento článek. Neustále si v poslední době lámu hlavu, jak to jen udělat, abych se uživila tím, co miluji (a není to jen psaní :-)), a proč jiní na to opticky zvládají, zatímco my ne (rozumějte - já a obchodní partner). No, zdá se, že na tom zkrátka nejde vydělat, pokud k tomu nepřipojíte další a další aktivity, které to základní jádro podpoří...A někdy se z toho pak náhodou stane věc, která člověka baví ještě víc, než to původní "zdravé jádro".

    V článku je několik aha momentů, vlastně úplně nových náhledů, které jsem ještě nikde jinde neviděla (a že jsem toho za poslední rok z motivační a "osobně rozvíjející" literatury přečetla!). Asi zajdu na jednu z Vašich besed...a koupím si tam další knížku (Moje milá smrti už mám jako e-book). Na mě to Vaše psaní teda působí úplně neskutečně pro-marketingově a to jste se to vlastně vůbec nesnažila v článku prodat :-)

    Více než tuším, že tohle je ta správná cesta, jak pro Vás, tak i pro další lidi (třeba právě mě). Ještě jednou děkuji... Zdraví Lenka Otevřelová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě jsem tedy zapomněla dodat, že pro-marketingově to působí právě kvůli tomu, že jste autentická a nepíšete pro ostatní lidi, ale hlavně pro sebe - je to Vaše akutní potřeba a když tu páru plnou nápadů neupustíte, hrozí, že Vám prdne hlava :-). Mám to taky tak...jako i některé další věci zmíněné v článku...

      Vymazat
  4. "Prostě to buď vyjde, nebo ne." - to je tak krásně vícevýznamová věta:-) Díky za dlouhý článek. A za vaše knížky, některé už máme doma.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky, Veroniko, za velmi čtivý článek. Knížek jsme už pár vydali, většinou sami, několikrát jsme dokonce i investovali do autorských práv, přesně protože jsme si nemohli pomoct, že tahle kniha u nás musí vyjít :-)

    A tento týden, právě aby nám nepraskla hlava, jsme s manželem začali vlnit tvořivé vlny naší další knihy. A díky malému připomenutí ve Vašem článku, budeme ještě více sdílet stípky našeho tvoření už po cestě :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za skvělý článek. :) Ještě bych se zeptala, když jste vydávala knížky ze začátku sama, jak jste hledala právě ty grafiky, sazeče, ilustrátory, atd.? Nemáte případně na nějaké i doporučení, kdo je opravdu dobrý? :)

    OdpovědětVymazat
  7. Super článek. Při čtení jsem se několikrát zapotil, ale i usmál. Nejednou jsem se chtěl na psaní vykašlat a po chvilce jsem zase dostal do psaní velkou chuť. Díky za dodání odvahy.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak jo, jdu do toho ;-) protože jestli to ze sebe nedostanu, tak exploduju... Takze: pánové, umyjte si podpaží, aneb jak pres varecku na bimbase ;-)))

    OdpovědětVymazat