Ale prosím, dočtěte to do konce. Ten banální úvod považuju za důležitý pro pochopení principu "opravovátek na kurvítka", o kterém budu dneska psát.
První spínač téhle myšlenky jsem uviděla už někdy zkraje podzimu v metru.
Reklama v rámečku hlásala něco ve smyslu:
"POŘIĎ SI TUHLE SKVĚLOU ERGONOMICKOU PC MYŠ.
OCHRÁNÍ KARPÁLY.
PRO VÍC BEZBOLESTNÝCH HODIN U POČÍTAČE."
Ok. Možná to bylo napsané líbivěji, ale bohužel si na přesnou textaci nevzpomínám. Nicméně pointu jsem snad nezkreslila.
Úplně si pamatuju, jak mi obratem v hlavě naskočilo:
"No dobře, a nebylo by pro lidi, které trápí karpály, lepší třeba sedět u compu míň než víc, když jim to prokazatelně (pardon my French) kurví zdraví? Proč radši místo toho, abychom změnili příčinu toho, co nám vadí, preferujeme tahle opravovátka na kurvítka?"
Jasně, možná namítnete, že když jste účetní nebo datový analytik, tak moc možností nemáte. Sedíte týdně 40+ hodin v jedné poloze a nazdar.
Ale ruku na srdce - poslali byste astmatika fárat do dolů? V čem je práce na počítači v tomhle ohledu jiná?
Po zhlédnutí reklamy na supermyš mi pak začala cvrnkat do očí další podobná opravovátka:
- gelové výstelky do bot na podpatku,
- tablety na mírnění příznaků kocoviny,
- maska na vlasy poškozené žehlením,
- ...
Najednou to bylo všude.
Tohle mi přišlo zajímavé.
Kde ještě se může bez většího povšimnutí opakovat algoritmus:
1. Dělám něco, co mi prokazatelně škodí
2. Místo toho, abych to přestala dělat, hledám způsoby, které mi umožní v tom pokračovat.
Je tu ale ještě jeden důležitý bod, který mi přijde neméně zásadní: Nepozastavujeme se nad absurditou svého konání. Mít své "opravovátko na kurvítko" je cajk.
Z toho plyne poslední (nikoli však vždy nutný) bod algoritmu:
3. Abych si své setrvávání v najetém stereotypu obhájila, začnu si svá "opravovátka na kurvítka" racionalizovat.
Jak taková racionalizace může například probíhat?
- Moje práce vyžaduje sedět 8 hodin denně u počítače. / Vyhýbat se počítačům je zpátečnické bláznovství.
- Boty na podpatku jsou nepsaným dresscodem na určité příležitosti. / Boty na podpatku mi sluší.
- Bez alkoholu bych byl na večírcích outsider. / Alkohol patří k mojí chvilce večerní pohody.
- Mému klukovi se líbím víc s vyžehlenými vlasy. / Moje vlasy jsou bez žehličky nemožné.
Jsem úplně v pohodě s tím, když mi řeknete, že tyhle důvody jsou pro vás důležité.
Je ale odpověď stejná, když je ve hře vaše zdraví?
(Určitě se taková lidé najdou a já to nechci soudit, respektuju jejich preference. Vždyť kdo z nás nikdy neslyšel minimálně to, že "pro krásu se musí trpět". Nicméně vás jen poprosím, abyste se nad tím v jednotlivých případech "opravovátek na kurvítka", která vás napadnou, skutečně zamysleli.)
Nicméně teď přijde důležitá otázka:
Bude vaše obhajoba "opravovátek na kurvítka" stejně nesmířlivá, když půjde o vaše psychické zdraví?
Tady se dostávám trošku na tenký led, protože bolavé karpály, vbočený palec, žaludeční nevolnost nebo poničené vlasy si troufám odhadnout nepreferuje asi nikdo z nás.
Jenže na čem závisí naše duševní pohoda? To se pravděpodobně bude drobně či možná podstatně lišit kus od kusu. Pokud chci být konkrétní, nezbyde mi, než abych tady začala mluvit sama o sobě.
Když o tom přemýšlím, tak pro moji duševní pohodu je nejpodstatnější, aby mi nikdo proti mé vůli nenabourával vnitřní klid a nechal mě (poukd tím nikomu přímo neubližuju) dělat věci po svém.
Pokud už jsem ale v něčem nedobrovolně lapená a nedělá mi to dobe na duši, nesnažím se také náhodou hledat "opravovátka na kurvítka"?
Pro jednoduchost vezměme třeba školský systém, ke kterému se vyjadřuju docela často.
Jeho základní princip (a teď pomiňme to, že spoustě lidí vyhovuje a i to, že je tam kupa fajn učitelů) mi nevyhovuje. Chtěla bych se svými dětmi mít možnost vystoupit z toho, aby nám někdo nařizoval a kontroloval, co a kdy je potřeba se učit.
Tahle nedobrovolnost školský systém opustit (pozor, v principu nikoli školský systém sám, jehož právo na existenci vůbec nezpoochybňuju!) mě štve a proto na ni často poukazuju.
Zároveň ale nehledám žádná opravovátka na kukrvítka v podobě toho, že
- vymaluju třídu zářivými barvami a místo lavic tam dám koberečky,
- zavedu místo předmětů projektovou výuku,
- zruším známkování,
- přidám učitelům peníze, aby byli čupr trupr.
V mém případě to ale neřeší podstatu problému, která nabourává moji psychickou pohodu.
Kytičkovaný koberec prostě nezměním nic na tom, že ve 12 letech bude muset moje dítě vyjmenovat druhy mecholišejníků.
Tak nebo tak, tohle zamyšlení nemělo vést k (oblíbeným) sporům o podobě školství.
Co bych si ale moc přála?
Abychom byli pozorní a zamysleli se nad tím, kde všude používáme falešné obhajoby "opravovátek na kurvítka", ačkoli by se jako vhodnější řešení nabízelo redukovat kurvítko.
Pakliže vám tahle úvaha o "opravovátkách na kurvítka" nepřijde zcestná, napadají vás další příklady?
Naházíte mi to prosím prosím do komentářů? Dík!
Naházíte mi to prosím prosím do komentářů? Dík!
Dobrý den Veroniko, zrovna včera jsem se rozohňovala na téma - doktor naměří vysoký tlak. No jasně, jak by taky mohl nenaměřit, když jsem věčně ve stresu, blbě jím, mám nadváhu, neodpočívám ... třeba by to vyřešil "odpočinek-sport-zdravé jídlo-zhubnout", minimálně za zkoušku by to podlě mně stálo ... Jenže ... my jsme líní, nechce se nám na sobě pracovat, a hlavně, hlavně chceme řešení hned, že. Takže závěr je - já dělám, co nemám, tělo na to zareaguje, a já to vyřeším vypnutím kontrolky. A můžu pokračovat dál ve svém zběsilém tempu (otázka je, jak dlouho...). A víte, co mě dostalo nejvíc? Na dotaz, zda se třeba po nějaké době zkouší ty léky vysadit, aby se zjistilo, jestli se třeba ten tlak už nesrovnal, mi bylo řečeno, že ne, že k doktorovi se pak už chodí pouze pro recept, že ty léky jsou tak nějak ... nafurt ... možná se jedná o jednotlivé lékaře, možná to někde dělají jinak, nevím ... a taky nejsem doktor ... ale selský rozum mi říká, že těch lidí, kteří mají opravdu potíže s tlakem a potřebují ho snižovat léky, není tolik, jako těch, kteří ty léky pojídají ... mějte se hezky.
OdpovědětVymazatBlbost na furt, měla jsem léky na tlak, tlak jsem si sama měřila a byl s těmi léky dobrý. Zkusila jsem snížit dávkování, tlak pořád dobrý, tak brát menší dávky ob den, stále dobrý, oba dva dny,... Atd až jsem vysadila. Stále jsem měřila tlak a dobrý. Pak jsem se při pravidelné kontrole přiznala obvodakovi, ten se usmíval a řekl, ať si to hlídám, a když tak přijdu. Teď po několika letech trochu vyšší, ale hlídame, než něco nasadíme. Podotýkám, že jsem v důchodu. Cvičím, nejsem silná,...
VymazatNo, "blbost na furt", v tomto případě to tak prostě je, dostala léky a léta s ní doktor nic jiného než recepty neřeší. Ne každý má odvahu začít vysazovat léky, které mu lékař předepsal. Příjde mi šílené, že se to u nás musí dělat pokoutně, a pak se u doktora "přiznávat", je to přece naše tělo. Prima, že vám se to povedlo...
VymazatTo vám ale každý doktor řekne v první řadě, že máte zhubnout, sportovat, nekouřit atd. atd., není to moc velký tajemství, ale kolik lidí to dokáže? Jinak když budete brát léky a mít příliš nízký tlak, tak vám je samozřejmě lékař vysadí, nejlepší je měřit se pravidelně doma, a případně se zeptat doktora, jestli by se to dávkování nedalo snížit/vysadit... no a hlídat si ten životní styl. Na druhou stranu vysoký krevní tlak dlouhodobě tělo poškozuje, takže pokud aktuálně máte vysoký tlak (při vícero měřeních), tak je rozhodně dobré ty léky brát alespoň než si dáte do pořádku životní tempo.
VymazatJo jo, vezmu si Rennie (či jak se to píše) na pálení žáhy a dál v klidu nezřízeně "žeru a piju"....nejmenovaný příklad z okolí.
OdpovědětVymazatNo, anebo mě pálí zaha i po dynove polévce, většině ovoce, z určitých typů vody, z vývaru, z hladu, kdykoliv si lehnu, protože hrtanova zaklopka pořádně netesni... Ale vždycky mi někdo chytrý vysvětlí, proč je to zbytečné brát.
VymazatVlastně stačí jen nejíst skoro nic, nemít hlad a nelehat si, a jde to samo i bez léků!
Btw když tam občas někdo loupne rennie, tak zas takový problém asi nemá. Když je to horší, dává se omeprazol, který ovlivňuje protonovou pumpu...
Zdravím Veroniko, Váš blog občasně sleduji, s něčím souhlasím, s něčím úplně ne, ale držím Vám palce, přeji ať se daří. To by snad stačilo úvodem :-D.
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že jsem jedním z lidí, kteří každodenně a dlouhodobě pracují s myší, tak si dovolím nabídnout jiný pohled - jsem grafik a moje práce mě nesmírně baví, rozvíjí a uspokojuje mě, jenže v dnešní době, kdy se veškeré grafické práce musí odevzdávat a připravovat v elektronické podobě mi nezbývá nic jiného než u toho kompu sedět a pracovat s myší, i když jí v rámci své práce střídám s grafickým tabletem, stejně je na většinu úkonů myš lepší, proto řeším, jak ruce ulehčit a karpálům pokud možno předejít.
Jasně, předpokládám, že řeknete, že si jen racionalzuji používání kurvítka... asi ano, ale bez myši to technicky moc nejde, a když tuto práci, která mě naplňuje, baví a rozvíjí dělat nebudu, abych si neohrožovala své karpály, budu dělat něco jiného, co mě třeba už tak bavit nebude a bude velmi trpět moje psychika, což jsem dlouho dělala a už to dělat nemíním. Raději budu řešit karpály, než se hroutit...
Takže abych to nějak obecně shrnula - pokud kurvítko a oprava na kurvítko pomůže mojí psychické pohodě a není jiná cesta, tak ho použiju (například - chci dělat grafiku, baví mě to - používám myš, řeším jak předejít karpálům; chci tancovat, baví mě to, zároveň se potřebuji hýbat, protože jinak bych seděla na zadku, mám z toho radost, našla jsem se v tom - použiju gelové vložky do bot, abych ulevila kloubům, které by jinak víc trpěly atd.).
Takže to beru tak, že nic není zadarmo a když něco chci musím pro to něco obětovat, ale jsem vděčná, když ta oběť může být díky opravovátkům na kurvítka menší :-)
A jo, ten alkohol a léky na kocovinu nechápu úplně stejně jako Vy :-D
Držte se a mějte se hezky.
Strašně tomu rozumím.
OdpovědětVymazatBlíží se mi konec rodičáku a vidim to všude.
U doktorů, kde už saháme pouze k homeopatům, protože běžný lékař ani nezná mé duševní rozpoložení.
U maminek v okolí, které cítí, že se musí vrátit k pásu a jiné řešení nevidí.
U nezdravé žijících, kteří nevidi přímou souvislost.
Pracuju v lesní školce, jsem tam dse svyma dětma a vím, že budu hledat práci, která mi dovolí být ve školce co nejdéle.
Jsem pani svého zdraví, svého domova a cítím v tom velkou sílu.
Moc tě, Veru, zdravim.
Chcete konkr. pripad, tady je ma zkusenost 😊.
OdpovědětVymazatSvediva vyrazka, ktera se objevila po par mesicich chozeni na bazen, pres leto (pri nekolika pokusech o syntetickou lecbu) zmizela a zase se objevila po dalsich par bazenovych navstevach na podzim. Kozni mi predepsala antimykotika, ktere mi uz v lete daval obvodak a nezabraly, plus jeste kortikoidy. Ehm.
Stala jsem pred volbou, jestli do sebe budu cpat leky, nebo ozelim plavani se synem, ktere nas oba moc bavilo, ale bazen by sel povazovat za ono kurvitko. Zvolila jsem b) a ted hledam zpusob, jak dat sve telo zpet do pohody, aby ho trocha chloru, houba nebo bacil hned nepolozily. (Tedy hledam kurvitko za kurvitkem 😉.)
Touha po plavani se synem zustava, ale uprimne - libilo se mi hlavne to, ze nemusim nic moc vymyslet, vypnu a uzivame si cas spolu. Coz jde delat i bez bazenu. A svoji druhou touhu (po teple a vode) komunikuju manzelovi a doufam, ze prece jen stravime Vanoce u nejake slane vody...
Určitě by i stálo za to, pohledat, jestli v dostupné vzdálenosti je možnost bazénu se slanou vodou. Syn se školou na jeden takový jezdí.
VymazatVětšina lidí vnímá častou nemocnost dětí v prvním roce školky jako nutnou podmínku. Bez toho to nejde. Tak to je. Já na to nevěřím. Jsem presvedcpře, že jedním z důvodů je somatizace. Děti nejsou zralé na celodenní a každodenní odloučení od mámy, navíc do de facto školního prostředí. Zvládnou babičku nebo malou skupinku, školku ne. Čím to? Opravdu jsou na vině agresivní školkové viry? Fakt má tři čtvrtě školkových dětí sníženou obranyschopnost? Naše děti šly, až když byly pripravpři a samy chtěly. Šly do malé skupinky v lesní školce a ne na každý den. Nikdy nebyly nemocné, za ty tři roky jen pár rým. Věřím, že prostě nemusely být nemocné, nepotřebovaly to. A nepotřebovala jsem sirupy, multivitamíny, preventivní ickocani, homeopatika ani další berličky.
OdpovědětVymazatOvšem v diskusi obvykle s tímhle přístupem dostanu "po čuni".
A ta škola? Máme domácí. Já na to neustálé řešení věcí, které mi nedávají smysl, nemám sílu. Chci jí věnovat jiným věcem.
Je ale pro mě obtížné podpořit ty,co hledají a zkoušejí různá ta opravovátka, která nefungují. To bych asi potřebovala nějak promyslet. Kývám, rozumím, ale nechápu.
Mě tato teorie přijde náhodou docela logická. Ne nadarmo se přeci říká, že stres zdraví neprospívá...
VymazatDobrý den, Veroniko, myslím, že to je obecně případ vždy, když se řeší jen symptom/následek a ne pravá příčina. Za mě to byl obnovený ekzém a alergie po druhém porodu. Kurvítko (asi): má potřeba vše zvládnout, všude být, a z toho plynoucí únava. Opravovátko (dle dr): kortikoidy, atd. Zredukovala jsem kurvítko (víc odpočívám, nabrala jsem síly) a nepotřebuju opravovátka.
OdpovědětVymazatDruhý příklad: teď se na mě odevšud vyrojily reklamy na (drahé) krémy, které řeší následky modrého záření z mobilů a počítačů. To mi tedy přijde dobře na hlavu:-)
Veru, mluvite mi z duše. Zrovna před nedávnem jsme s manželem řešili lyžování, oba jsme jej ještě před asi 5 lety milovali, ale právě před těmi 5 lety jsem si na lyžích pochroumala druhé koleno (tentokrát natrzeny vaz a druha noha asi pred 15 lety něco podobného) a manžel před 2 lety si, shodou okolností, také natáhl vaz na lyžích. No a když se zeptám doktora na lyžování, tak si mám vzít ortezu a klidně jezdit dál, ale mě právě blesklo hlavou, jestli nam naše těla nedávají signál, ze tohle není ideálni sport pro nás. Ale všude okolo slyším a čtu, vem ortezu a neřeš to, takže vlastně také opravovatko na kurvitko 😊 Každopádně, já jsem se rozhodla, že už kvůli nasim dvěma malým dětem lyžovat nebudu a raděj si najdeme lepší aktivitu, u které si nebudeme dál huntovat naše tělo 😊 Děkuji za ujištění v mém rozhodnutí 😊
OdpovědětVymazatTahle logika se dá aplikovat na všechno. Např. Auto (kurvítko). Může být nebezpečné a znečišťuje vzduch (což mi prokazatelně škodí). Pořídím auto s airbagy a dětské autosedačky a místo benzínu použiju elektřinu (napravovátka). Postavím dům (kurvítko), ale není v něm světlo (což mi prokazatelně škodí). Udělám do domu díry, abych měl světlo, protože bez světla nemůžu žít. Ale dírami (dalšími kurvítky) mi do domu fouká a prší, musím ty díry zasklít napravovátkem... Každý lidský produkt je vlastně takové kurvítko i napravovátko v jednom.
OdpovědětVymazatVidím to podobně. A co je pro jednoho kurvítko, kterého se vzdá, je pro druhého životní nutnost nebo životní touha. Stejně tak napravovátko může být pro někoho zdravotní potřebou. Myslím, že by člověk neměl tak snadno soudit ostatní a dělat absolutní závěry. Jsem matka na mateřské a už mi strašně pije krev to srovnávání, jak co kdo dělá zaručeně blbě.
VymazatDobrý večer. Mě tak napadají boty s ortopedickou vložkou-milujeme chodit naboso...
OdpovědětVymazatJj, přesně nad tím jsem taky kdysi přemýšlela. A jedna z nejzvrácenějších reklam v tomhle stylu, teda asi tak dva, tři roky zpátky, když jsem ještě sledovala Tv, byla- jak se pán prežral na grilování, načež mu paní s úsměvem dala tabletky Pancreolan a on se mohl přežírat dál a všichni byli happy. ������ Zdravím, Petra S.
OdpovědětVymazat