Proč nemám ráda "selský rozum" a "zlatou střední cestu"

"Já myslím, že žádný extrém není dobře. Člověk by měl používat selský rozum."
"Proč to musíte takhle vyhrocovat? Nebyla by lepší zlatá střední cesta?"

Říkáte si, proč začínám článek těmihle obecnými, nicneříkajícími bláboly?
Protože právě tohle jsou dva argumenty, které se v diskuzích pod (mými) články objevují nejčastěji.

Chození na boso? Na zahradě ok. Ale ve městě?
Zdravá strava a vegetariánství? Moc raw-bio-eko.
Vzdělávání dětí doma? Nebylo by lepší jít zlatou střední cestou a zvolit nějakou alternativní základku?

Já chápu, co autoři chtějí těmi komentáři říct. A velmi si cením jejich neagresivity.
Ale čím dál víc tenhle typ argumentace nemám ráda.




Ne že bych snad měla něco proti "selskému rozumu" a "zlaté střední cestě".
Ať si každý myslí, jak potřebuje. A ať si každý jde cestou, po které se mu kráčí dobře.

Ale prosím, nezaměňujme svůj názor se "selským rozumem" a se "zlatou střední cestou"

Opírat se o berličku normálnosti mi nesedí z mnoha důvodů:

1) Co je časté a obvyklé, nemusí být nutně dobré

Stačí zapátrat v dávné i nedávné historii a bez obtíží vytáhneme příklady, kdy většina šla se sklopenou hlavou vyšlapanou cestou, která se ze zpětného pohledu ukázala v lepším případě jako blbá, v horším jako destrukční.

2) Na naprostou většinu názorů nelze použít škálu

Tohle tvrdím i přesto, že jsem na vejšce studovala metodologii sociologického výzkumu, kde vás naučí, jak udělat škálu do dotazníku naprosto ze všeho.
Pokud jde o velikost bot nebo počet dětí, tak ok.
Ale škálovat názory a chování lidí? Vždyť je to tak neuvěřitelně barvitá proměnná, do které vstupuje tolik drobných detailů, že jakmile z toho uděláte úsečku s dvěma extrémy, realitu brutálně zjednodušíte.

3) Nikdo neví, kde jsou hranice normálnosti

Co je ještě normální a co už ne? Kdo o tom rozhoduje?
Existují na všechno nějaká všeobecná, "od Boha" daná pravidla?
Opravdu všichni, kteří argumentují normálností, věnovali čas tomu, aby si nastudovali rozložení Gaussovy křivky pro danou veličinu?
Nebo se prostě jen spolehli na to, co se jim zdá být normální v rámci jejich sociální bubliny?
Asi málokdo by o sobě řekl, že není tolerantní. Ale ruku na srdce a druhou se chytit za nos - kdo z nás zvládne být bez mrknutí oka tolerantní i v případě, že posuzovaná skutečnost vykročí mimo naše hranice toho, co považujeme za normální?
Já bez mrknutí oka přiznávám, že mi v tom oku občas cuká. A to na tom vědomě pracuju.

4) Co je normální pro mě, nemusí být normální pro tebe

Můj selský rozum mi říká, že je lepší chodit bosa a nejíst maso.
Moje zlatá střední cesta ve vzdělávání mých dětí je domácí komunitní vzdělávání.
A jak to vidíte vy?

5) Je to argument, který nerozvíjí diskuzi

Se "selským rozumem" a "zlatou střední cestou" končí veškeré debaty. Je to finální, nepřebitelný trumf, na který nikdo nemůže nic říct. 
Protože kdo by dobrovolně přiznal, že není normální? Já třeba jo, ale je za tím 34 let tvrdého tréninku.

Tak co s tím, aby tenhle článek nevyzněl jako zbytečné plácnutí do vody?
Já osobně bych se přimlouvala za to, abychom

• radši než "selským rozumem" a "zlatou střední cestou" argumentovali slovy "já to mám tak a tak",
• automaticky neházeli do škatulky "extrém" vše, co se neprotíná s naším vesmírem.

Vypadá to jako maličkost, ale tohle je podle mě jedna z věcí, která přispívá k něčemu, co nazývám "otevřená hlava".
A já jsem přesvědčená, že čím víc otevřených hlav, tím bude na světě líp.

Knížka pro děti, které mají hlavy ještě otevřené.
Byla by škoda toho nevyužít a jen přihlížet, jak se jim pomalu zavírají.
Klikněte na obrázek a přečtěte si, o čem pohádky jsou.

---
PS: V září a říjnu vyjíždím opět na besedy po Čechách, Moravě a Slovensku. Mrkněte, jestli nebudu náhodou i u vás. Informace o jednotlivých akcích budu postupně aktualizovat, nicméně těšit, těšit se budu už teď! :-)