Jak sbalit na cesty čtyři lidi do jedné tašky

Teda aby bylo jasno hned ze začátku - žádné děti do tašky nedávám. Jen jejich věci :-)

Cestujeme nalehko. Já a moje tři děti, kterým je teď 6, 4 a 2 roky.
Je nám jedno, jestli jedeme na víkend nebo na šest týdnů.
Taška je pořád podobně velká.



Některým lidem je to podezřelé a hledají v tom děravá místa.
Některým to imponuje a hledají v tom nějaké kouzlo.

A strašně moc se jich ptá, jak to PRAKTICKY provést!

Popravdě nejsem moc praktická.
Jsem vlastně strašně nepraktická, nešikovná a nerada sepisuju návody.
Ale nevím, jestli je to začínajícím létem nebo skvrnami na Slunci, nicméně ty dotazy se začínají nějak množit.

Dneska si teda zahraju na jukebox, který chrlí články na přání.

Prosím berte v potaz, že nikomu nic nechci cpát.
Moje děti jsou úplně obyčejné děti.
A já jsem úplně obyčejná ženská.
Nejezdíme na žádné výpravy do amazonských pralesů, ani na Severní pól.

Nabízím tu jen kus svých zkušeností s přáním, aby ti, kteří chtějí, odjeli na prázdniny třeba o kilo lehčí.

1. Minimalismus na cestách začíná minimalismem doma

Chápu, že jestli odjíždíte dneska, tak tenhle bod už nestihnete. Nicméně dlouhodobě stojí určitě za zamyšlení.

Kdybych měla říct jedinou věc, která mi pomáhá k úspornému balení, tak je to právě dobrovolně skromný život doma.

Není to totiž tak, že na cestách strádáme nedostatkem a snažíme se to nějak vydržet do návratu. My žijeme s málem i doma.

O své cestě k minimalistickému způsobu života jsem psala už dva články:
Proč to dělám?
Jak to dělám?

Své postřehy o vyřazování zbytných a (myšlenkově) toxických věcí jsem psala v knížce Vyhoďte je z domu ven!, která je volně ke stažení.

2. Neřeším, co by kdyby...

Neměla bych vzít o mikinu navíc, kdyby si ji zašpinil?
Neměla bych vzít radši víc jídla, kdybychom uvízli v zácpě?
Neměla bych...

Ne. Neměla.

Jestli mě něco smrt mého muže naučila, tak je to to, že se nikdy nejde připravit na všechno. Věci řeším, až když přijdou. Doma i na cestách.

Moje děti si nemyslí, že jsem špatná máma kvůli tomu, že občas chodí ušmudlané a občas musejí na jídlo čekat.
Naopak mám pocit, že tyhle drobné, život neohrožující diskomforty z nich dělají odolnější jedince. Jsou zdravé, moc nekňourají a čím jsou starší, tím víc mi jsou parťáky ve vymýšlení alternativních řešení, když se něco potentí.

Nevěřili byste, s kolika lidmi se seznámíte jen kvůli tomu, že jste doma něco zapomněli, něco došlo nebo jste zkrátka něco cíleně nevzali s tím, že si na cestě nějak poradíte.

A jestli si něco o tom, jaká jsem nebo nejsem matka, myslí moje okolí? To je mi celkem jedno.

3. Pěstuju mistrovství v navrhování alternativních řešení

Situace, kdy mi něco chybí, vnímám jako výzvy.

Jak by se to dalo vyřešit jinak? Jak by to řešil pračlověk, který neměl nic?

---

Malá odbočka - moc doporučuju ke čtení knížku Sapiens - skvělá exkurze do lidských dějin, kdy si jako zástupce rodu homo sapiens uvědomíte spoustu zajímavých souvislostí. Třeba právě o tom, jak nás přechod od lovu k zemědělství zotročil a dělá z nás větší a větší závisláky.

---

Můj táta vždycky před odjezdem říká: "Máš pas a peněženku? Tak můžeš jet." A má pravdu. Já si k tomu teda ještě přidávám chytrý telefon, protože bez něj bych zabloudila za první zatáčkou.

Člověk až při vystavení se "nedostatku" zjistí, že zapomenuté věci prostě nepotřebuje, případně si je dokáže obstarat jinak nebo vymyslí náhradní řešení. Miminko můžu vykoupat v umyvadle, klíště umím v případě nutnosti vykroutit nehty, vyprávět pohádky dokážu z hlavy, místo mýdla a šampónu se umyju "jen" vodou, ...

Z léků vozím jen živočišné uhlí a náplast. Víc člověk stejně nevymyslí a ještě nikdy jsme nebyli tak mimo civilizaci, abych nepotkala lékárnu. Jen je někdy v cizině sranda vysvětlovat pantomimou neanglicky mluvícím lékárnicím, že dítě má hnisavý zánět oka nebo vši.

4. Čím víc dětí, tím menší zavazadlo

Blbost? Nemyslím. Koukněte!

• Čím víc máte dětí, tím míň potřebujete hraček. Hrají si totiž spolu. My vozíme jen pastelky a papíry. Zbytek děti "posbírají" po cestě, hrají si s tím, co je po ruce.
• Čím víc máte dětí, tím víc je možností kombinovat. Mokrá mikina? Brácha má ale ještě jednu suchou! Co na tom, že je ke kolenům. Ztracená čepice? Ségry punčocháče zavázané na slušivý uzel dobře poslouží. Nezřídkakdy půjčuju dětem i svoje oblečení a jestli porostou tak jak doteď, budu si za chvíli já půjčovat to jejich. Další úspora.
• Čím víc máte dětí, tím míň fňukají. Když mladší vidí starší, že to zvládá, zvládne to taky.

5. Oblečení je vždycky dost

Častý cestovatelský strach je mokré oblečení nebo boty.

Nevěřili byste ale, kolik zvládne vysušit trouba.
Boty doporučuju sušit na max. 50 a nechat troubu otevřenou. S mikrovlnkou opatrně, rozmražovací mód není to pravé. 

(Moje historky o rozpuštěných botách a o tom, jak nosím na zádech v kroupách a 5 stupních Celsia po jednom bosé do obchodu jsou pověstné, ale o tom až jindy :-))

V jižních zemích můžete na sušení využít klimatizaci.

Za můj osobní hack ve vlhkých teplých zemích považuju zavěšení oblečení přes noc na ramínka na stropní větrák.

Co se týče špíny, tak tu přestávám na cestách řešit absolutně. Řídím se heslem "co je suchý a nelepí, to je čistý".
Ne vždy je také nutné věci hned prát. Často je stačí na noc pověsit třeba přes opěradlo židle.

Boty opravdu nemusíte brát patery. Jedeme teď na tábor, kde máme v doporučeném seznamu věcí (cituji) pevné boty, tenisky, sandále, holinky a další otevřené boty dle potřeby. Moje děti mají holinky jen u babičky, jinak lítají v létě v dešti nejčastěji bosé. Na cesty vozíme jedny, maximálně dvoje boty. Víc jich totiž na sezónu ani nemají.
Nyní o prázdninách nepředpokládám, že by teploty spadly pod 15 stupňů. Když je tedy hodně vedro, chodíme všichni naboso. Když je potřeba nebo se nám chce, bereme sandály (děti mají Loap, já Birkenstock). Když je chladněji, dám dětem do sandálů teplé ponožky a já si vezmu svoje jarní/podzimní kecky.

A v neposlední řadě bych nepodceňovala děti. Obavy o jejich zdraví jsou často jen v našich hlavách.
Toleranci ke špíně mají vysokou a co se týče zimy, tak mám tu zkušenost, že onemocní z mokra nebo podchlazení jen ve chvílích, kdy jim to já sama opakuju. Takže už radši mlčím a nechávám je v dešti běhat klidně polonahé. A při podezření na nemoc nasadíme večer "zaříkávání".

6. Spořím místo, kde se dá

Co jde, to elektronizuju. Mapy, pojištění, informace o ubytování, pohádky.
Jediné, co s sebou vozím papírové, jsou knížky. Když ji dočtu, tak ji nechám dalšímu náhodnému čtenáři tam, kde jsem ji dočetla, a zpátky jedu lehčí.

Do některých věcí se vyplatí investovat. Třeba ručníky a bundy dnes můžou zabírat zlomek místa než v dobách našeho dětství.
Rychleschnoucí materiály vám ušetří další kus oblečení, protože stačí přemáchnout a ráno se jede dál.
Existuje i úsporný systém balení oblečení, který jsem ale nikdy nevyzkoušela, protože jsem líná. Balí se do ruliček.

Jídlo kupuju až na místě. Kvůli úspoře peněz volím ubytování s vlastní kuchyní. Než se přesuneme do další destinace, jídlo sníme a jedeme zase nalehko. Jako KPZ s sebou vozím instantní kaši a občas přibalím ořechy.

Hraček s sebou moc nebereme. Jednak se po cestě vždycky něco najde. Jednak když jste v přírodě, tak hračky jsou všude kolem. A když zagůglíte nebo máte bujnou fantazii, tak spousta her se dá hrát i bez hraček.

Beru s sebou věci, které se dají opakovaně použít. Látkové kapesníky, látkové vložky, lahve na vodu, ...

Část našich cest tak trávíme praním a mytím. Což ale při pomalém cestování nevadí.

Nepořizujeme si hmotné suvenýry. Žádná cingrlátka. Žádné lapače prachu. Žádné mušle na pláži.
Učím děti, že co si chtějí z cest odvézt, můžou si uložit do svého srdce.
Navíc starší dva už umí fotit, mají dovoleno za tímhle účelem telefon kdykoli používat.

7. Neberu žádné "speciální" věci

Krém mám jeden na všechno.

Všechny lahvičky s mýdly a šampóny jsem nahradila tuhým šampóno-mýdlem.

Pastu na zuby mám jednu přírodní, kterou můžou i děti.

Dětem nevozím žádná speciální upravovátka pro život malých lidí.

Žádné 

• podsedáky ke stolům,
• nočníky a sedátka na záchod,
• vaničky,
• polštářky do auta,
• pláštěnky na kočárky,
• pomůcky na plavání,
• bábovičky na písek,
• chrastítka,
• roztomilé hrníčky s medvídkem, ...

Mrkněte na úžasný dokument Mimina, kde je krásné srovnání, kolik toho děti doopravdy (ne)potřebují.

Nevozím deky, protože sedět se dá na zemi, na ručníku nebo na šátku.

Nevozím léky, protože je užíváme jen výjimečně a stejně nikdy nevím, co nás na cestách potká.

Nevozím zápisníky. Nápady si zapisuju nebo namlouvám do telefonu.

Nevozím otvíráky. Když je hlad nebo žízeň, do konzervy a flašky se vždycky dostanu.

Nevozím... Já vlastně marně přemýšlím, co krom oblečení a elektroniky vozím. Asi fakt nic.

8. Balím se multifunkčně a nezdvojuju využití

Šátek může posloužit jako šála, stínítko, čepice, sukně, nouzová taška, improvizované posezení, dá se s ním dokonce prozatímně vyspravit kočárek zlomený v rámu...

Telefon může sloužit jako foťák, baterka, zápisník, vyhledávač, mapa, rádio, herní konzole...

Oblečení beru bez výrazných vzorů a takové, aby se dalo kombinovat - pro inspiraci gůglete "capsule wardrobe". Snažím se tomuto redukovanému šatníku přiblížit i doma, protože když máte jen jednoduché, oblíbené věci, které vám sedí, málokdy řešítě klasický (ženský?) problém "nemám co na sebe".

Další důležitou fíčurou oblečení je, aby zvládlo změny počasí. 
Pokud někdo sledujete naše cesty, možná jste si všimli, že mám na sobě vždycky krátké šaty, ke kterým si podle potřeby přibírám legíny, (zavinovací) svetry, bundu, šátek, ponožky, čepici.

A nebojte, v šatech se dá fakt jít i na dlouhé túry, není to nijak omezující, spíš naopak.

Seznam našeho oblečení na 6 týdnů jsem kdysi psala tady. Od té doby jsme to ještě ořezali :-)

Pro inspiraci nabízím moje kamarády Tatranské, kteří cestují po celém světě s třemi dětmi jen s příručními zavazadly. Seznam sepisovala Lucka Tatransky tuhle.

Tak. A to je plus mínus všechno.

Já asi opravdu moc nejsem na sepisování těch praktických návodů, ale snad jsem někomu přeci jen zasela semínko do hlavy.

Budu moc ráda za vaše zkušenosti, tipy, triky, hacky... cokoli!

A jestli máte dotazy, tak se taky ptejte, zkusím na ně postupně odpovídat.

Hezké léto přeju.

Ať už jedete s ledvinkou u pasu, nebo s autem naloženým až po střechu.