Nemůžete se rozhodnout pro jeden obor? Udělejte z toho vaši výhodu

Možná už jste v tom vždycky měli jasno.
Budu učitelka, doktor, webdesignerka, zahradník, ředitelka zeměkoule.

Nebo jste byli jako já, která neměla jasno ani po maturitě.
Šlo mi tak od všeho trochu, ale v ničem jsem nebyla nejlepší.

• Hraju na klavír a nezpívám úplně zle, ale je to tak nanejvýš na doprovázení mikulášské besídky sídlištní základky.
• Rozumím statistice, ale na matfyzu by mi tak maximálně vrzli do ruky kýbl se smetákem a hadrem.
• Na ženskou (sorry za genderové stereotypy) ovládám docela dobře počítač, ale když se mi na něm něco pošaší, panikařím.
• Nevadí mi mluvit na veřejnosti, ale... no jak to říct, můj projev je dost neortodoxní a netvarovatelný na to, abych se živila jako motivační speakerka nebo herečka.
• Baví mě vařit, vymýšlet jídla a dělat pokusy s novými surovinami, ale není to ani na půl hvězdičky od Pohlreicha.
• ...a mohla bych s výčtem svých polovičatých dovedností pokračovat až na konec internetu.

Často se pro něco nadchnu, nasytím se a pak to opustím

• Pracovala jsem jako datová analytička, projektová manažerka, account manažerka. 
• Na volné noze pak jako copywriterka, konzultantka nově vznikajících projektů.
• Psala jsem vegetariánský blog Spokojené pupky a dělala catering na různé akce.
• Vedla jsem kurz točení s poikami a kurz vaření.
• Dělala jsem marketing, sociální sítě a webovky, když jsme s Honzou prodávali hračky na Amazonu.

Nemám problém se vrhat do nových věcí.
Ale když mám pocit, že už mi nic nedávají a nikam neposouvám ani sebe, ani mé okolí, tak je s lehkostí opouštím.

• Netuším, jestli budu do konce života blogerkou.
• Nevím dokonce ani, jestli budu pořád psát knížky.
• Netuším, jestli budu dělat za pár let stále besedy.
• A nevím, jestli mě časem neomrzí osobní konzultace.

Co vím ale jistě je, že už mě ta "nejistá" budoucnost neděsí

Nemusím už čekat na to, jestli mě někdo bude chtít.
Vím, že se budu umět naučit cokoli si zamanu.
Vím, že si budu umět vytvořit svůj pracovní prostor sama.

Nepřipadám si divná kvůli tomu, že nevím, co je to moje jediné a správné poslání

Nemyslím, že je potřeba, abychom všichni byli úzce specializovaní.
Specialisti jsou určitě potřeba, o tom žádná.
A pokud mezi ně patříte a "svůj obor" jste už našli, gratuluju vám ze srdce.

Ale pak je tu armáda těch, kteří sahají do všech možných oborů a nemůžou si vybrat, čím budou (až budou velcí).
Jestli jste na tom podobně, nezoufejte. Není to špatně.

To jen dnešní doba se nás snaží přesvědčit, že musíme zapadnout do nějaké úzké škatule, kterou vymyslel někdo jiný

Doporučuju se na to vyprdnout :-)

Propojujte obory tak, aby kopírovaly vaše dovednosti.
Co na tom, že takové povolání ještě nikdo nevymyslel.
Co na tom, že vám okolí říká, že už byste si konečně měli vybrat.

Vytvořte si svoji škatuli, která bude zahrnovat všechno, co vás v danou chvíli těší.
A až vás tahle škatule nebude těšit, tak ji zmačkejte, zahoďte a vytvořte si jinou.

Povolání se už nepíše do občanky.
Že nedokážete jednoduše odpovědět na to, čím byste chtěli být?
Udělejte z toho svoji výhodu.

Svět potřebuje i lidi, jako jste vy :-)

---
PS: O tom, jak nechat svou duši zazářit v její jedinečnosti a nádheře, jsem mluvila na konferenci TEDx.