Jak jsem si na mateřské vybudovala podnikání, které nás uživí a dovolí nám cestovat

V minulém článku jsem něco slíbila. A sliby se maj plnit.
A když na plnění slibů naléhá rok co rok před Vánoci i (praktikující rodič homeschooler!) Janek Ledecký, tak to musím splnit.

Tady v Portugalsku je legrační sledovat, jak se lidi chystají na Vánoce.
Počasí na koupačku a oni vyndavají umělé soby a umělý sníh.

Jsem tu s Grétkou, Marjánkem a Jeníkem už třetí týden a ještě tu nějaký ten pátek budeme.
Slíbila jsem, že napíšu článek o tom, jak jsem si na mateřské postavila podnikání, které mi dovolí

• plně pečovat 24/7 o tři malé děti, které nechodí do školky,
• pracovat jen 3 - 4 hodiny denně,
• jako samoživitelka nejen zajistit celou rodinu, ale ušetřit i peníze na cestování.

Co je ale nejdůležitější? Že já už vlastně neodlišuju práci a volný čas. Je to pro mě obojí život, obojí si stejně užívám. Úspěch nedefinuju jako to, že si můžu všechno koupit. Úspěch je pro mě to, že jsem šťastná, se sebou a svými schopnostmi v souladu a že naplňováním sebe dělám zároveň šťastné lidi kolem sebe.

Nečekejte tedy žádný instantní a univerzální návod na štěstí

Píšu to s respektem k tomu, že vaše cesta může být úplně jiná.

Nemusíme být všichni podnikatelé. Nemusíme mít všichni práci, která se dá dělat po nocích. Nemusíme se všichni živit psaním.

A taky je dost možné, že jsem měla prostě jen štěstí.
Kdo ví. Rozhodně tohle nepíšu, abych si tu honila triko. Na to tu jsou u nás jiní odborníci. Přes podnikání (doporučuju knihu Na volné noze) i přes honění trika.

Budu tu jen sdílet svoje střípky, které mi připadají ve skládačce mého podnikatelského štěstí důležité.

Budu je sdílet s nadějí, že třeba někomu z vás pomůžou doplnit chybějící střípky té jeho skládačky. Že vás třeba popošťouchnou k tomu, abyste udělali první (nebo další) krok.

Co jsou tedy ty moje střípky, které považuju za součást svého úspěchu?

1. Mám skvělou startovní čáru. A vy taky.
2. Bořím stereotypy.
3. Jsem svá a nestydím se za to.
4. Jsem pracovitá.
5. Nepochybuju o tom, že se mi bude dařit.
6. Znám své životní priority.
7. Nevzdávám se při prvním, druhém, ani stém neúspěchu.
8. Nečekám na až...
9. Netlačím řeku. Teče sama.
10. Sdílím, na čem pracuju.
11. Obklopuju se lidmi, kteří mě netahají dolů.
12. Jdu s kůží na trh.
13. Odstřihávám věci, které mě brzdí.

1. Mám skvělou startovní čáru. A vy taky

Možná si skuhráte, že vaše startovní podmínky pro započetí vlastního úspěšného podnikání nejsou růžové.

Možná bych měla taky právo skuhrat.

Jenže pak si vzpomenu, že

• žiju v zemi, kde není válka,
• jsem z úplné rodiny a vyrůstala jsem v milujícím prostředí,
• v dětství jsem nikdy nepocítila hmotnou nouzi, i když naši museli spořit,
• učení mi šlo lehce a asi nejsem nejhloupější, páč mě kdysi vzali do Mensy (a pak mě z ní zas vyhodili, protože jsem neplatila příspěvky a já z hrdosti... no možná spíš ze strachu na ty jejich testy nikdy znovu nešla).

...no prostě je toho velká kupice, za co bych měla děkovat, protože na tom nemám sebemenší zásluhu, ale můj start mi to zásadně ulehčilo.

Tip, pokud začínáte: Nehledejte důvody, proč zrovna vy to máte těžké. Hledejte body, díky kterým máte náskok už teď, aniž byste hnuli prstem.

Tip, pokud podnikáte: Když budete někomu rozdávat rady o podnikání (nebo psát rádoby chytré články na blog jako já), nezapomeňte, že ne každý má startovní pozici stejně dobrou jako vy tenkrát.

2. Bořím stereotypy

Prvním stereotyp jsem zbořila ve chvíli, kdy jsem si řekla, že se budu živit psaním knížek.
Bylo to někdy ve chvíli, kdy vyšel článek, kde Michal Viewegh říkal, že musí brát vedlejšáky, aby nakrmil rodinu.
Rozhodla jsem se ve chvíli, kdy jsem v ČR nevěděla s jistotou o nikom, koho by živilo psaní knih.

Nechtěla jsem "prodávat" sebe, ani prostor na blogu.
A to i přesto, že existují knížky a podcasty o tom, jak zpeněžit blog.

Rozhodla jsem se, že budu sama sobě marketingem. Že nebudu dělat marketing, ale budu jen vyprávět svůj příběh. Protože ve vyprávění příběhů jsem dobrá.
Věřím, že lidi si moje knížky najdou i tak. Skrz reference, skrz vlastní zájem nebo skrz šikovně a hlavně nenápadně skrytý link, který je na moje knížky navede.

A krom toho píšu o věcech, které nejsou mainstream.
Bořím svými názory stereotypy v přístupu ke vzdělávání, smrti, výchově, porodu, konzumu, práci.

Možná bych řekla, že moje podnikání je vlastně zčásti založené na tom, že bořím stereotypy a některé lidi to zajímá a pomáhá jim to přeskládávat v hlavě jejich vlastní myšlenky.

Tip, pokud začínáte: To, že to nikdo ještě nedělá, nemusí znamenat, že je to slepá cesta. Nebojte se být první, kdo ji vyšlape.

Tip, pokud podnikáte: Jít proti stereotypům nepoškodí vaši značku. Jediné, co to udělá, je že to odradí lidi, kteří nejsou vaše cílová skupina.

3. Jsem svá a nestydím se za to

Ze začátku má člověk pocit, že když nebude jako NĚKDO, tak bude NIKDO. A tak se snaží kopírovat ty nejlepší z oboru. Jenže jak to s ním nejde v souladu, tak to drhne. A vlastně jediné, čeho dosáhne, je že se stane tisicátou kopií, která je navíc kostrbatá v projevu.

I já si tímhle prošla. Snažila jsem se obšlehnout něčí postup. Protože ten někdo byl úspěšný a fungovalo mu to.

Ale víte, kdy mi začala růst sledovanost? Začala růst v době, kdy jsem si před každým byť i jen postem na facebooku řekla: "Veru, co bys napsala, kdyby tě nikdo neposlouchal? Co bys udělala, kdyby se nikdo nekoukal? Jak bys to provedla, aby ti ze sebe samotné nebylo blbě?"

Součástí toho bylo i například rozhodnutí, že

• si nebudu platit reklamu na FB a nechám to jen na organickém dosahu,
• budu vytvářet vlastní obsah a to i u příspěvků, které sdílím,
• přestanu dělat okaté virály, které sice napsat a vytvořit umím myslím docela dobře, ale svrbí mě přitom ruce,
• nechám si závadějící a negativně zabarvený název blogu,
• vyprdnu se na e-mail marketing a budování databáze kontaktů,
• nepůjdu klasickou cestou jak zmonetizovat blog (affiliate, prodej reklamního prostoru nebo nechat si platit za promo produktů),
• nebudu promovat cizí projekty a produkty, pokud si k tomu sama nedojdu, protože nechci zaplevelit svou stránku něčím, o co čtenáři nestojí.

Jsou to rozhodnutí divná a absolutně antimarketingová.

Ale světe div se, od té doby, co se těchto a dalších marketingových sebevražd držím, daří se blogu lépe.

Tip, pokud začínáte: Dejte si randíčko s tužkou a papírem. Sepište všechno, co vás k vašemu podnikání napadne - kdo jste, jak chcete působit, co máte a co nemáte rádi. Nechtějte mluvit ke všem. Stejně se nikdy všem nezalíbíte. Mluvte za sebe. Autenticky. To přitáhne vaše zákazníky. Ty správné zákazníky.

Tip, pokud podnikáte: Sledujte své konkurenty, ale berte si z nich jen to, co vám sedí. Klaďte si otázku, co byste dělali, kdyby se nikdo nedíval.

4. Jsem pracovitá

Pracovat 3 - 4 hodiny denně, to zní jako dream job.
Jenže si představte, 

• že vaše pracovní doba je 21:00 - 1:00 a vstáváte v 7:00,
• že pracujete každý večer. Každý. I když přijdete po tréninku. I když si předtím popijete vínko s návštěvou. I o víkendu. I když jste nemocní nebo unavení. I když jste na dovolené (tyhle řádky píšu ve dvě v noci v Portugalsku),
• že usedáte k počítači poté, co si jde většina rodičů odpočinout, protože jsou po celém dni s třemi dětmi zralí tak na postel a/nebo láhev vína.

Nestěžuju si. Práce mě baví a k počítači se večer těším.
Jen musím být disciplinovaná. Efektivní. Pilná.

Já vím, že zvenku to vypadá, že si prostě píšu blogísek a sem tam něco postnu na FB.
Ale málokdo si umí představit, kolik je za tím práce, která není vidět.

Tip, pokud začínáte: Všichni za podnikáním vidí pozitiva - jste si vlastním pánem, řídíte svůj čas, vyrobíte si mašinu na peníze a tak pak maká za vás. Jenže žádné snadné peníze prostě neexistují. Za každým úspěšným podnikáním jsou stovky hodin práce, probdělých nocí, únavy. Jste ochotni se do toho pustit a makat tvrději než ostatní?

Tip, pokud podnikáte: Pokud už několit let podnikáte, stále dřete, jste na pokraji vyčerpání a pořád nevyděláváte tolik peněz, kolik potřebujete, pak je něco špatně. Třeba jste spíš zaměstnanecký typ. Nebo je čas obor podnikání opustit. Nebo začít delegovat. Nebo něco prostě změnit.

5. Nepochybuju o tom, že se mi bude dařit

Když jsem odcházela na volnou nohu, neměla jsem vybudovaného nic. Prostě nic.
Měla jsem "jen" našetřeno na pár měsíců života.

Měla jsem muže, který mě donutil (děkuju, Honzí!) dát výpověď ze zaměstnání, které mě uvnitř sžíralo, a slíbil mi, že mě a naše dvě děti (tehdy 1 a 3 roky) přibližně rok podrží. Honza chtěl odejít také na volnou nohu. Posledního půl roku před smrtí makal při své práci konzultanta ještě druhou šichtu po nocích, aby rozjel prodej hraček přes Amazon.

A ačkoli Honza umřel půl roku poté, co jsem odešla z práce, nějaké peníze už jsem při mateřské vydělávala. Postupně jsem se postavila na vlastní nohy. A to i přesto, že se mi mezitím narodil Janek.

Dokážu si představit lepší období na rozjezd podnikání než když se staráte o dvě malé děti, od rána do večera devět měsíců zvracíte a zařizujete tisíc věcí po smrti svého muže.

Přesto jsem nikdy ani na vteřinu nepřestala věřit, že každý nový den bude lepší než ten předchozí. Nikdy jsem nezapochybovala, že to nezvládnu. Nejen v mém osobním životě, ale i v podnikání. 

Tip, pokud začínáte: Strach a pochybnosti jsou fajn věc. Chrání vás před nebezpečím. Ale strach, který vás brzdí před změnou i v případě, že NEJSTE MOMENTÁLNĚ ŠŤASTNÍ, je potřeba překonat.

Tip, pokud podnikáte: Já vím, že nás učili, abychom byli skromní. Já ale myslím, že člověk může být skromný, i když věří tomu, že je nejlepší.

6. Znám své priority

Nafrfněně si myslím, že bych mohla vydělávat víc peněz. Myslím si to proto, že 

1. poptávka po mých službách dalece převyšuje nabídku,
2. nedělám skoro žádnou reklamu.

Ale já prostě víc peněz nepotřebuju.
Mohla bych víc tlačit své knížky. To mi ale je v míře větsí než stávající proti srsti.
Mohla bych taky dělat víc besed a konzultací. To bych ale přišla o to, čeho si cením mnohem víc než peněz. Přišla bych o svůj čas.

Jsou věci, kterých si momentálně vážím víc než čehokoli jiného:

• Moje fyzická a psychická kondice. Když nejsem v pohodě, nemůžu se starat o děti. Nezářím a nejsem schopná dávat.
• Čas s dětmi. Dokud ony chtějí být se mnou, chci i já být s nimi. Chci být přítomná a k dispozici. Baví mě to a přijde mi to jako jedna z nejsmysluplnějších věcí, co můžu na tomhle světě dělat.
• Poznávání sebe skrz svět. To je můj důvod, proč cestuju. Na cestování si peníze vždycky ušetřím. Nepotřebuju utrácet za věci, které nepotřebuju. Nepotřebuju si dělat "drobné radosti". Nepotřebuju si děti kupovat dárky a vynahrazovat jim tak čas, který s nimi nejsem. Nepotřebuju si kompenzovat čas strávený prací zážitky.

Žiju skromně. Vlastním toho málo.

Nevydělávám peníze na život. Žiju život, jehož vedlejším produktem jsou peníze.

Podnikání pro mě není o maximalizaci zisku, ale o tom, jak zajistit ZÁKLADNÍ potřeby mé rodiny.

Tip, pokud začínáte: Já vím, že se to popírá se všemi těmi doporučeními, jak má člověk v začátku podnikání dřít a že do toho má dát všechno. Ale zvlášť pokud jste matka samoživitelka, nevsázejte všechno na jednu kartu. Nezadlužte se. Nemusíte hned vybavit např. kosmetický salón za 500 tis. Kč, když se chcete vrhnout do tohohle odvětví. Zkuste si nejdřív třeba jen pronajmout prostory vlastní, nebo pracujte na fakturu v nějakém zavedeném salónu. Aspoň zjistíte, jestli je to práce pro vás.

Tip, pokud podnikáte: Spočítejte si, kolik opravdu POTŘEBUJETE vydělat tak, abyste byli v pohodě. Nepodléhejte mantře podnikatelských žraloků, že je potřeba stále růst. Nemyslím si, že je potřeba růst. Je potřeba zabezpečit svoji rodinu. A je potřeba dělat svět hezčím. Kdyby vás tenhle směr zajímal, doporučuju projekt Slušná firma.

7. Nevzdávám se při prvním, druhém, ani stém neúspěchu

Během těch posledních pár let jsem udělala spoustu přešlapů. Některé věci se nepovedly, jiné byly totální fiasko (jako třeba nezvládnutý tisk a následně pak prvních pár týdnů distribuce knížky Moje milá smrti).

Samozřejmě by bylo super, kdyby se nic z toho nestalo. Jenže to je podle mě skoro nemožné. Vždycky se něco po to... pokazí.

O neúspěších se v podnikání málo mluví. Dějiny píšou vítězové, podnikatelské příručky zase úspěšní podnikatelé. Vypadá to, jako by všichni uspěli na první dobrou nebo nedělali chyby.

Já si ale myslím, že mluvit o chybách je dobré. Vypadáte díky tomu jako člověk. Jste lidem blíž.
Skvělá zákaznická zkušenost nevzniká tím, že je všechno bezchybné. Vzniká tak, že chyby dobře a otevřeně odkomunikujete a nabídnete zákazníkovi kromě omluvy i řešení. 

Chyby byly a budou.
Není kvůli tomu důvod házet flintu do žita, ať už se ucho právě utrhlo, ani když je brod ještě daleko. 

Tip, pokud začínáte: Zkuste vidět úspěšné podnikatele, které máte za vzor, jako lidi, kteří museli udělat tisíce chyb, aby byli tam, kde jsou dneska.

Tip, pokud podnikáte: Své chyby netutlejte. Nebojte se veřejně omluvit za velké chyby nebo nabídněte k zasmání chyby malé a nepodstatné. A vždycky nabídněte zákazníkovi řešení. I když má třeba na chybě svůj podíl.

8. Nečekám na až...

"Ty jo, já bych taky tak podnikal/a, ale...
mám hypotéku, mám malé dítě, málo peněz, málo času, malou podporu od okolí, nenašel/a jsem to pravé, do čeho se pustit."

Jenže víte co? On nikdy nebude správný čas. Nikdy totiž nebyl správnější čas, než je dnešek.

Myslíte, že jsem před dvěma a půl roku věděla, co mě bude živit dneska? Věděla jsem úplný kulový. Ale prostě jsem šla.

Udělala jsem první krok. A pak další. A další. A i když spousta z těch kroků byla vratkých nebo úplně druhým směrem, než kde jsem dneska, tak žádný z těch kroků nepovažuju za chybný. Je prostě důležitou a neodmyslitelnou součástí toho, kde (a taky kým) jsem teď. 

Tip, pokud začínáte: Přestaňte mluvit o tom, že začnete podnikat. Udělejte první krok. Třeba maličký, ale udělejte. Budete na sebe pyšní a bude vás to motivovat dělat další kroky.

Tip, pokud podnikáte: Chcete rozběhnout další projekt a stále to odkládáte? Svěřte svůj záměr nějaké své blízké duši, se kterou se domluvíte, že vás bude pravidelně prudit, jestli jste už něco podnikli. Nebo se přidejte (či vytvořte) master mind skupinu, která bude mj. kontrolovat plnění vašich závazků.

9. Netlačím na řeku. Teče sama

Teď z úplně jiného soudku. Celou dobu vás tu motivuju k aktivitě a činnosti.
Někdy je ale dobré povolit. Když člověk na pilu moc tlačí, tak to drhne. "Netlač řeku, teče sama," řekla mi nedávno jedna moudrá žena.

U mně je třeba problém, že mám moc nápadů. Zároveň ale tím, že znám své priority, nemůžu a nechci se do realizace všech pustit, i když by to moje podnikání nastartovalo. Dávám si prostě jen cíle, které jsem schopná splnit.

Někdy si zase říkám, že bych měla v rámci nějakého projektu udělat ještě to a to, aby se to líp prodávalo. Ale pak si řeknu "Veru, dejchej, je to přeci fuk, ono to půjde i bez tebe a přijde to v pravý čas."  

Tip, pokud začínáte: Nevztekejte se, že není všechno okamžitě. Nekruťte hlavou, že vás všichni hned nemají rádi. Budete se pak vrhat do věcí, které nejdou v souladu s vaším tempem. A zákazníci to poznají.

Tip, pokud podnikáte: Zkuste si vzpomenout na někoho, jehož newsletter (nebo e-mail s hodnotným obsahem či jak se tomu dneska říká) jste odebírali a nakonec jste si ho odhlásili. Napadá vás proč? U mě je to v 99 % případů ve chvíli, kdy mám pocit, že se na mě moc tlačí. Formou psaní, všudypřítomným skrytým prodejem, frekvencí e-mailů.
Nebuďte dalším z těchto obchodníků (ať už posíláte e-maily, nebo vymýšlíte slevové akce pro nalákání nových zákazníků).

 

10. Sdílím to, na čem pracuju

Když mě něco napadne, hned to sdílím. To je fuk, že je to nedokonalé. Je jedno, že to třeba nakonec nedotáhnu nebo změním na danou věc názor. Nedělám kolem toho tajemství. Nepracuju na žádných "překvapeních". Upřímně a maximálně otevřeně sdílím všechny fáze vzniku všeho, co pouštím do světa.

Třeba v případě knížky Moje milá smrti jsem sdílela vše - od první myšlenky na to, že mám knížku napsat, přes bezesné noci strávené psaním, úryvky z knížky, výběr titulky a fotografií, fail s posunutím tisku o měsíc oproti původnímu plánu, když skoro 1000 lidí mělo knížku už předobjednanou a muselo na ni víc než měsíc čekat, fotky ze křtu, reference od prvních čtenářů.

Knížku jsem vlastně nikdy moc neprodávala. Jen jsem mluvila o tom, jak vzniká. Teď už o ní mluvím málo. Protože tím, že se knížka dostala ke správným lidem, kteří nekupovali zajíce v pytli, se o ní mluví a šíří se dál, aniž bych musela vyjmenovávat všechny USP, reasons to buy a jánevímcovšechnoještě. 

Tip, pokud začínáte: I když ještě nepodnikáte, mluvte o svém podnikání. Sdílejte své nápady, nebojte se, že se vám lidi vysmějou. Teda třeba vysmějou, ale to nejsou ti praví lidé. Poslouchejte ty, kteří vám pomáhají hledat způsoby, jak vaše podnikání uvést v život.

Tip, pokud podnikáte: Opusťte představu, že sdílet se mají jen dokonale vybroušené diamanty. To ať si dělá Nike a Apple. Protože když budete bez velkého lovebrandu v zádech sedět několik měsíců zavření v garáži, cosi si tam kutat a čekat, že všichni zatleskají, až slavnostně vylezete, tak budete nakonec zklamaní. Z těch lidí, kteří mohli být vašimi zákazníky, tak pravděpodobně už nikdo nezbyde.
Doporučuju skvělou, tenoučkou knížku na tohle téma: Austin Kleon, Ukaž co děláš.
 

11. Obklopuju se lidmi, kteří mě netahají dolů

Máš to zapotřebí takhle ukazovat svůj život na internetu?
Proč vůbec sdílíš ta svoje rádoby moudra?
Proč jsi opustila zaměstnání, když ti tam dobře platili a měla jsi jistotu?
Není ti blbý si postavit podnikání na smrti svýho muže?
A to ti někdo chce platit za to, že dvě hodiny stojíš na pódiu a jenom povídáš?
A co jako za chudáky na ty tvoje konzultace chodí? To si neumí poradit sami?

Tohle všechno a mnohé horší jsem si už vyslechla.
Lidi, kteří mi to říkají, jsem buď odstřihla nebo se s nimi nebavím o podnikání.

Oni mají svoji pravdu. Ale i kdyby měli tu nejpravdovatější pravdu světa, nedám na ně.
Naopak se obklopuju lidmi, kteří mě podporují, aktivně se zajímají o to, co dělám, snaží se mi pomoct.
   

Tip, pokud začínáte: Nedejte na ty kadimúry, co se vás snaží od podnikání odradit. Většina z nich totiž nikdy podnikat ani nezkusila. A pokud podporující lidi nemáte ve svém okolí, přihlašte se do nějaké skupiny na FB, nebo vstupte do nějakého podnikatelského (online) kurzu, kde budou lidi naladění na podobné notě.

Tip, pokud podnikáte: Investujte do mentora. Nebo založte master mind skupinu (zkusila jsem 2x, ale není to formát pro mne). Nebo jako já mějte kolem sebe kamarády, kteří podnikají a dají vám nový vhled ve chvílích, kdy si nevíte rady nebo potřebujete podpořit při těžkém kroku.

12. Jdu s kůží na trh

Ačkoli se to může zdát, tak na blogu neodhaluju všechno. Ale to, co se rozhodnu odhalit, properu až na dřeň.

Je to jako byste se svlíkli na pláži do plavek. Odhalíte jen místa, která vám jsou příjemná. Někdo se svlíkne do bikin, někdo se cítí fajn v neoprénu.

Čím víc se odhalíte, tím víc vás ale může sluníčko spálit. Když navíc sdílíte nejen předmět svého podnikání, ale i svůj život (u mě se toto totiž prolíná), tak o to víc pak spáleniny můžou bolet.

Když bych prodávala jablka, tak se možná dozvím, že někdo považuje moje jablka za nechutná.
Když ale prodávám své myšlenky, tak se často dozvídám, že jsem... no ve zkratce krává. Což je v pohodě. Počítám s tím, když lezu na sluníčko v bikinách. Jen se prostě musím naučit nést následky.

Co je na tom skvělé, že když vás lidi vidí v bikinách a ustojí to, nebo se jim v těch plavkách dokonce líbíte, tak s vámi pak půjdou radši než s někým v neoprénu. A to i přesto, že máte celulitidu, chlupaté nohy a akné na zádech. 

Tip, pokud začínáte: Nebojte se dopředu toho, co si o vás zákazníci pomyslí. Ze začátku jich budete mít málo. To ustojíte. Čím víc ze sebe odhalíte, tím spíš to k vám přitáhne správné lidi.

Tip, pokud podnikáte: Nenechte se kritikou semlít. Lidi, kteří vám budou říkat, že jste blbci, budou vždycky. Nemůžete se zalíbit všem. Mně momentálně pomáhá v případě nekonstruktivní kritiky říkat si: 
1) Když si z té kritiky nemůžu nic vzít, tak si vezmu aspoň to, že reálný svět a to důležité je jinde než v (online) nenávistných komentářích.
2) Jak moc musel tomu člověkovi někdo ublížit, že má potřebu dělat bezdůvodně na světě zlo.
3) Neživím trolly. 
 

13. Odstřihávám věci, které mě brzdí

Dřív jsem dělávala tisíc věcí najednou. Nebyla jsem schopná opouštět projekty. Držela mě v nich nostalgie nebo mezilidské vztahy. Držela jsem se jich často i přesto, že už vyčpěly a nic mi nedávaly. Ono to sice dobře vypadá na sívíčku a na linked-inu, ale to je asi tak všechno.

Rok 2017 jsem si pro sebe vyhlásila rokem zužování svého fokusu. Odstřihla jsem všechny aktivity mimo Krkavčí matku. Vtipné na tom je, že jakmile jsem tohle udělala, začaly jak houby po dešti vyskakovat nové projekty spojené s tímto blogem.

Jednak se mi strašně ulevilo. Ztratila jsem pocit, že je něco pernamentně nedodělané nebo zanedbané.
Jednak jsem ale taky do měsíce dvou zaznamenala skokový nárůst čtennosti blogu.  

Jestli jste mi psali někdyd e-mail s nějakou nabídkou spolupráce, víte, že jsem poměrně stručná (a možná až někdy drsná) v odpovědích.

"Děkuji moc za nabídku, ale o spolupráci nemám zájem."

"Děkuji moc za nabídku, ale o výrobek XY nemám zájem. Praktikuju minimalismus."

"Svého času si cením zlatem. Děkuju za pozvání na kávu / k vám domů / povídání nad Vaším podnikatelským záměrem, ale nevyužiju jej."

"Děkuju za důvěru, ale podobné spolupráce / propagace / sdílení na blogu nedělám. Přeji mnoho štěstí s vaším projektem."

Já vím, že je to nepěkné. Ale já prostě nechci investovat čas do věcí, které nejdou v souladu s mým záměrem.

Tip, pokud začínáte: Definujte si v jedné větě podnikatelský záměr. U mně je to třeba "inspirovat lidi, aby se nebáli jít cestou, která je s nimi v souladu". U každé položky, kterou chcete do svého podnikání přidávat, pak zvažte, jestli souzní s vaším záměrem.

Tip, pokud podnikáte: Naučte se rozpoznávat věci, které nikam nevedou. Zahltí vás to, zaplácne, udusá pracně vypiplaný kvítek toho, co chcete mezi lidi šířit. Nebojte se nefunkční věci opouštět. Jakmile jednou začnete, už nebudete umět přestat.
Je to stejné jako když začnete praktikovat minimalismus co se věcí v domácnosti týče. Od té doby, co vyklidíte první skříň, už jen chodíte po bytě a koukáte, co dalšího byste mohli ze svého života poslat pryč.

Tenhle seznam není vyčerpávající.
A rozhodně není univerzální.
Psala ho naivní mladá žába, volnonožácká greenhornka, která se velmi pravděpodobně bude tomuhle článku za pár let řehtat.
 
Psala jsem ho ale s vírou, že vám třeba byť i jedna z věcí zacinká a pomůže vám se posunout dál tak, abyste mohli skrz svou práci naplnit svoje poslání, se kterým jste se na tenhle svět narodili.
Větší ambici nemám, tak díky za shovívavost :-)