Středo-světa-pupkovství jako cesta k nepokoře

Ve večerních pauzičkách při práci si občas vylezu na balkón.
S hlavou vyvrácenou nazad pak koukám na těch pár zbylých hvězd na obloze, které pražský světelný smog nestihl požrat.

V těch obrovských dálkách se všechny starosti rozpouštějí.
Jako by se vesmír usmíval a z toho jeho úsměvu bylo jasné, že jsme mu i se svými problémy celkem buřt.

Při pohledu do nočního nebe je o poznání obtížnější myslet si, že jsme pupek světa

Antropocentrismus se takovému středo-světa-pupkovství v kruzích vzdělanějších říká.

Je jednoduché podlehnout představě, že člověk je výjimečný živočišný druh.
Jsme na vrcholu potravního řetězce. Měníme tvář planety. Expandovali jsme do vesmíru.
A vynalezli palačinky s nutelou.

Díky Marjánově zálibě v dinosaurech se stávám odbornicí na pravěk.
Krom toho, že už bez zaškobrtnutí dokážu vyslovit názvy jako Huehuecanauhtlus, Epichirostenotes nebo Montanoceratops, dozvěděla jsem se i spoustu dalších užitečných věcí.

Například že naprostá většina živočišných druhů, která kdy běhala po téhle planetě, už vyhynula

A i když se skupiny prepperů aktivně a svědomitě připravují na všemožné konce světa, stejně se nemůžu zbavit pocitu, že stačí jedna šikovná a rychle se šířící smrtelná nákaza nebo dobře mířený roj meteoritů, a zmizíme všichni do jednoho, ani nestihneme lusknout prsty.

No a kdyby se to náhodou nepovedlo vnějším vlivům, zvládneme to při své rozpínavosti, nadutosti a chtivosti dřív nebo později sami.

Od té doby, co Janek začal chodit, tak skoro každý den tančíme s děckama na nějakou mnou vybranou hudbu. Tříbím jim vkus preventivně už takhle zkraje, než se dostanou do spárů Čiperkům a jejich údajně dětským, za mne ale dvojsmyslně perverzním písním.



"V měřítku jedné nano

neexistují už problémy

smrt bouračka nebo nemoc

jen se jinak přemístí atomy,"

zpívali nám dneska k tanci i poslechu Tata bojs v písničce Probuzení.

A mně se to celé pospojovalo. S dinosaury, vesmírem i člověkostředenstvím.

Jsme poskládaní z nepatrných částeček.
A stejně tak jsme pro svět nepatrnými částečkami my.
A tenhle mikro i makro svět si je podobný víc, než si dokážeme představit (mrkněte na tohle 3minutové video).

Zkrátka ať už se na nás zkouším dívat mikro nebo makro pohledem, připadá mi víc než naivní domnívat se, že jsme něco extra

Skrz tyhle dvě čočky mi nezbývá nic jiného, než být pokorná.

A pokory není nikdy nazbyt, i kdybychom nakrásně tím pupkem světa doopravdy byli.