Odevzdávání svéprávnosti od kolébky po rakev

"VAŠE ZDRAVÍ SI BEREME NA STAROST" sebevědomě hlásá nápis na vratech BENU.
Děkuji ti, síťová lékárno, ale svoje zdraví bych si na starost vzala s dovolením sama.

Co se týče léků, jsem trochu magor. To přiznávám. Rozhodně si ze mě neberte příklad.

V lékárně mám živočišné uhlí, sprej do nosu, homeopatika na chřipku, těhotenský test a náplasti. Náplasti s obrázkem kočičky samozřejmě. Protože kočička léčí každou bolístku.
(Veru, zapiš si do TO DO "zkontrolovat, jestli nedošly náplasti"!)

Nevěřím na zázračna uzdravovadla v pilulích.
Naopak hluboce věřím ve schopnost samouzdravování těla, pokud mu dáme důvěru a necháme ho konat.

Slogan BENU lékárny mi proto nadzdvihnul (mé dosud nevytržené) mandle.

Vím, že asi nemá cenu dávat rádoby líbivým reklamním slovíčkům větší důležitost, než si zaslouží.
Na druhou stranu mě ale děsí, že slogan může odrážet něco hlubšího, co už prorostlo svými nenápadně vtíravými kořínky do dalších oblastí v našem životě.

Kde všude ještě bez povšimnutí, ne-li s ochotou odevzdáváme vlastní svéprávnost?

• Péči o své zdraví přenecháme lékárnám.
• Schopnost vyléčit se doktorům.

• Necháváme "se" odrodit.
• Organizaci pohřbů našich nejbližších předáme bez výčitek lidem, kteří zemřelého neznali.

• Uvěřili jsme, že bez Hornbachu to nezvládneme, bez Maybelline může být krásných jen pár vyvolených, bez Bobíku se neroztančíme s kamarády a bez DM drogerie nejsme člověkem.

• Na to, jestli jsme normální, potřebujeme ujištění od virtuálních i opravdových přátel.
• Na to, jestli jsou naše děti normální, potřebujeme utvrzení pediatra, psychiatra, fyzioterapeuta, neurologa a Modrého koníka.

• Když tříletého prcka nepošlete do školky, dostanete z několika stran kartáč, že jste tím zajistili jeho sociální, emoční i mentální propad ve vývoji.
• Když sedmileté dítě nepošlete do školy, zařadíte se mezi podivnou skupinku psychopatů, kteří by měli být zbaveni svéprávnosti, protože ochuzují děti o "všeobecný přehled".

Předáváme zodpovědnost od kolébky po rakev

Víc a víc kousků našich životů svěřujeme někomu jinému.
Někomu, kdo ví líp. Někomu, kdo se postará.

V samém nadšení z toho, že jsme si zase o fous usnadnili život, si ani nevšimneme, jak invalidní se stáváme. 
Voláme o pomoc tam, kde si dokážeme pomoct sami - tak jako v tomhle vtipném videu o zaseklých eskalátorech.

Ve snaze o bezstarostný život se stáváme závislejší a snáze ovladatelnější

Nevolám po návratu do středověku. Jsem šťastná, že žiju právě v téhle době. Jsem ráda, že existují lidé, kteří mi dokáží pomoct ve chvíli, kdy na to moje kapacity nestačí.

Po čem ale volám, je návrat k 

• důvěřování svému tělu a intuici
• uvědomělé spotřebě
• přebrání zodpovědnosti za věci, které se nás blízce dotýkají

Ještě v mnoha oblastech dozajista pokulhávám, ale snažím se být vnímavá k okamžikům, kdy si někdo (jako BENU lékárna) bere něco mého na starost.

Inspirací jsou mi mé děti.

Nepochybují o tom, že jsou schopné

• léčit se(be samé): "Neboj, mami, vyspím se a zítra budu bez horečky."
• milovat se(be samé): "Jsem krásná jako princezna."
• ocenit se(be samé): "Tyhle dva obrázky se mi fakt povedly!"
• socializovat se(be samé): "Ty ještě neznáme? No to neva, tak je poznáme."
• učit se(be samé): "Teď mi to nejde, ale porostu a porostu a nakonec to zvládnu."
• postarat se o sebe samé: "Já sám!"

Tuhle "schopnost bezmezně věřit ve svou schopnost" bych si přála mít.