 |
Co nesmí chybět v žádné španělské domácnosti?
Toastovač, kávovar a nástěnné hodiny.
Nástěnné hodiny, které nejdou.
Což je z fotky níže jasně patrné.
 |
| Stojící hodiny do každé rodiny. |
Evidentně to ale nikoho ze Španělů neznervózňovalo.
Mně to ale trvalo pár dní, než jsem se zbavila tiku na hodiny koukat
A to i přesto, že na moje vnitřní hodiny je docela spolehnutí.
I když mě vzbudíte v noci, tak vám s přesností +- čtvrt hodiny trefím správny čas.
Až pověsím psaní knížek na hřebík, začnu s touhle dovedností vystupovat v televarieté.
Proč máme pořád potřebu kontrolovat hodinky i ve chvíli, kdy nikam nespěcháme?
Abychom věděli, kolik právě uhodilo?
Říkam si, kdy jsme se stali tak zavislí na čase?
Kdy pro nás plánovaní převážilo svou důležitostí nad vnitřními pocity, když v jiných částech světa jsou lidé schopni fungovat i bez neustálé kontroly hodinek.
Je úžasné sledovat, jak má tělo miminek nebo třeba těhotných žen hodiny úplně na háku.
Najednou začne dělat prostě to, co potřebuje.
Když je hladové, jí. Když je unavené, spí.
Žádné "honem domů, za chvíli bude dvanáct, ať stihneme oběd" nebo "už je osm hodin, měl bys jít spát".
Jenže je to těžké.
 |
| Jak můžou zvířata prožít spokojený život bez hodinek? |
Narodili jsme se do světa, který je rozsekaný na drobné časové úseky
Žijeme v tom odmalička, takže nám to nepřijde v ničem divné.
Už jako předškolní děti se učíme hodiny.
Chápu, že dát si sraz v 12h je přesnější určení než odhadovat, kdy bude slunce v nadhlavníku.
Ale přemýšlím, jestli ta obsese neustálou kontrolou času není patologická.
Jestli si tím nevytváříme zbytecne stresy, jako třeba když čekáme na někoho, kdo se o pár minut opozdil.
Všimli jste si někdy, jak je pocitově jiné čekání před a po času smluvené schůzky?
Byli bychom při čekání shovívavější, kdybychom šli na rande bez hodinek?
Vždyť i z řad vědců (amerických vědců, samozřejmě, aby to bylo nenapadnutelné) se ozývají hlasy, že naše představa o tom, že umíme změřit čas, je vlastně jen náš výmysl, abychom uspokojili svou touhu racionálně uchopit a popsat svět.
(Tak pardon, v češtině jsem našla jen "hlas britského vědce", jeho názor na čas si můžete přečíst tady.)
 |
| Jsou místa, kde vám je čas putna. Bezčasí je v mých představách nádherné. |
Podobné myšlenky mě také napadaly, když jsem sledovala TED talky lidí, kteří se dostali na druhou stranu a našli cestu zpátky.
Mluvili totiž shodně o tom, že poté, co zemřeli, ocitli se v jakémsi bezčasí
Čas najednou neměl význam, přestal existovat, vše mohlo probíhat paralelně v několika rovinách. Lineární vnímání času pozbylo smyslu.
Tuším, že tohle je sice argument jak noha, ale když jsem po Honzíkově smrti pátrala, jak by se asi tak mohl mít v tom životě po životě, tak mi moc pomáhalo vědomí, že se má teď podstatně líp než my všichni tady na zemi.
(Tady je třeba talk Anity Moorjani, který moc doporučuju, stejně tak jako její inspirativní knížku Musela jsem zemřít.)
 |
| Čím menší jsme, tím větší význam mají naše vnitřní hodiny. |
Co si o tom myslíte? Jak by se změnil svět, kdyby se ze dne na den všechny hodiny zastavily? Jak by život fungoval týden poté a jak rok poté?
Jak moc je potřebné mít den rozkouskovaný na hodiny a minuty? Jak moc by bylo svazující nebo osvobozující řídit se jenom svítáním a stmíváním?
Házím nápady k zamyšlení:
- vyhodili by vás z úřadu, protože je "5 minut do zavíračky"?
- fungovala by letecký doprava?
- frustrovalo by vás čekání?
- jak by se změnila škola?
- blbli bychom ohledně letního a zimního času?
- snížil by se počet schůzek?
- byli by lidé spolehlivější?
- bylo by nutné odpovídat ještě téhož dne na emaily, jak jsem si to zažila ve své korporátní kariéře? (tohle momentálně testuju, zkuste mi napsat email a uvidíte)
- jak moc by nás neexistence hodinek posunula k lepšímu vnímání svého těla a rytmů přírody?
- co by to udělalo s mezilidskou komunikací?
- spěchali bychom?
- jak by se změnila hodnota času?
Když by ze světa naráz zmizely všechny měřiče času, tak dokážeme vymyslet asi spoustu negativ.
Ale jestli si stejně jako já rádi hrajete s myšlenkovými koncepty a napadnou vás nějaká pozitiva neexistence hodin, tak si je moc ráda poslechnu.
Ale jestli si stejně jako já rádi hrajete s myšlenkovými koncepty a napadnou vás nějaká pozitiva neexistence hodin, tak si je moc ráda poslechnu.
Teda, Vy se ale zabýváte blbostma, to by jeden nevěřil. Nejdřív vyházíte celou domácnost, teď vyhodíte všechny hodiny. Vy jste normální blázen.
OdpovědětVymazatAle blázen, který ty ptákoviny píše a lidi to čtou. Neuvěřitelný.
Vy to čtete očividně taky. Neuvěřitelný. Když jsou to podle vás blbosti.
VymazatTak tohle je přesně odpověď člověka uviznuteho v čase, prostoru a v systému :D Napadlo Vás někdy, ze být blázen je vlastně moc fajn? Že je to mnohem lepší než to, co, nebo kým jste očividně teď Vy? (Co si myslíte že jste), ale přitom nemáte ani páru kým jste doopravdy:). Přemýšlejte...:)
VymazatJá bych si Vás dovolila opravit. Považuji se totiž za nenormálního blázna.
VymazatVeroniko, diky :-)
VymazatJá jen zírám, neuvěřitelný!?! Když se mi něco nelíbí tak to nečtu, nebo se na to nedívám!!! Já jen nechápu tu kritiku, vždyť si můžu myslet co chci, zabývat se čím chci já. Je to můj život, proč soudit člověka, že se rozhodl tak či tak. Veroniko, žijte tak jak vám to vyhovuje, což děláte a to chválím, kéžby už byla doba, kdy se lidi budou starat sami o sebe a když se rozhodnu mít holou hlavu a jíst jenom trávu, tak je to čistě moje věc. Já vám fandím i když to není můj styl, obdivuji Vás, sama se třemi dětmi v dnešní době, klobouk dolů!!!! Držím vám palce a přeji hodně úspěchů v roce 2018!!!
VymazatBez času by to v dnešním světe nefungovalo, myslím, že by nastal chaos a všechno by se sypalo - velká část ekonomické aktivity mi přijde na čas dost navázaná a právě čas se mi zdá, že je rámec, který ji drží pohromadě. Myslím, že najít ochotu u všech se transformovat do bezčasí by bylo nereálné. Nicméně, když by se člověk rozhodl si v alpské vesničce pást své ovečky a kravičky, tak by to možná bylo realizovatelné i příjemné - za předpokladu, že by se měl jak uživit. :)
OdpovědětVymazatI když, když o tom přemýšlím, třeba pohostinství by se na to bezčasí mohlo lehce transformovat. Když by nebyl čas (chápu i ve smyslu datum), tak by nebyly možné ani rezervace, a tak by člověk prostě musel zkoušet, kde je místo, vyptávat se, hledat... přijde mi to takové lidštější. :)
Ekonomiku drží pohromadě ještě podle mě další taková "malá lež" - peníze :-)
VymazatAle zajímavá úvaha, že vlastně do některých oblastí jsme čas přenesli, i když to vlastně není důležité. Třeba v tom Španělsku mi připadalo, že otvíračku hospod neřeší tak úzkostlivě jako u nás. Když tam někdo z personálu byl, tak nás ráno nevyhodili, i když očividně neměli vše nachystané. Zavíračku jsme s dětmi netestovali, ale odhaduju, že tam bude taky asi větší benevolence, než že vám začnou u okolních stolů obracet židle nohama nahoru :-)
Rozhodně, peníze jsou ještě významnější. :) Ale třeba smlouvy, do kdy se má co vyrobit, to vše je na ten čas strašně vázané, zvlášť, když se vyrábí z komponent od více dodavatelů. Překopat to by znamenalo absolutně změnit naše myšlení a asi i úroveň pohodlí, na kterou jsme zvyklí - je to až na hranici mé fantazie, ale kdybych se do takového světa na týden mohla podívat, ráda bych. S benevolencí ohledně zavíračky se tady v Brně setkávám často (nebo teda spíš setkávala v bujařejším období :D).
VymazatNevím, co by se spolehlivostí lidí udělalo zrušení času, ale rozhodně by se raketově zvýšila, kdyby došlo ke zrušení mobilů. Dřív stačilo napsat dopisem "přijedu za čtrnáct dní" a babička měla jasno, v kolik hodin má tahat bábovku z trouby. Dneska v hromadné dopravě neslyšíte vlastní slovo, protože kolem vás patnáct lidí hlásí do telefonů zásadnosti typu "už jedu, zrovna stojíme na světlech, za chvíli jsme na náměstí, takže už tam čekáš? aha nečekáš, jasně, tak počkám já, za pět minut se teda uvidíme, joooo a to jsem ti říkala, že mám nový boty? to ti musím říct, však za chvilku je uvidíš, ještě měli zelený a hádej kolik stály, to neuhodneš, ty jo ten semafor to je fakt nekonečný, tak za chvíli si to povíme, jo... aaaa už tě vidím..."
OdpovědětVymazatS tím souhlasím.
VymazatJeště taky pozoruju, jako by tím naše slovo ztratilo na významu. Když někomu řeknete 14 dní dopředu čas a místo srazu, tak se občas někdo radši ještě den předtím ujistí, jestli jsem to myslela vážně. (Ale jednou se mi stalo, že jsem na schůzku fakt zapomněla, takže asi nemám co říkat :-))
Zdravím Vás,máte veľmi zaujímavé úvahy.inšpirujete ma rozmýšľať inak.
OdpovědětVymazatDěkuji, tohle měl být článek k přemýšlení, taková malá sci-fi úvaha.
VymazatJá to mám ráda, přemýšlím takhle o spoustě věcí, jen to málokdy sepíšu.
Možno len tušíme, že hoci žijeme v čase, nie sme z neho.
OdpovědětVymazatNapadla mě skvělá kniha Terryho Pratchetta: Zloděj času. :-)
OdpovědětVymazatDěkuji, píšu si na "to read list".
VymazatAčkoli jsem náruživý čtenář, tak nevím proč, ale s Prachettem jsem se pořád míjela, i když ho tu mám po Honzíkovi plnou knihovnu. Tak aspoň vím, s kterým začít.
já začala Soudnýma sestrama a propadla jsem dočista. Nejlepší pro mě byla série a Toničce a naštěstí jsem se k dostala až nakonec, teď čekám na poslední knihu a nesmírně se těším. Hodně štěstí na cestách i doma.Jitka
VymazatMi přijde fajn koncept dvou času..chronos a kairos...tedy ten lineární čas a cas zastavení. Je důležité mit oba časy. Třeba vztah nebo rodina..ale i jiné.. potřebují kairos.ale jinde je potřebný chronos...treba abych věděla kdy mám přijít na smluvenou schůzku; ) taktak
OdpovědětVymazatMáte naprostou pravdu. I Eckhart Tolle ve své knize Moc přítomného okamžiku popisuje lidskou posedlost časem. Někteří lidé se hroutí z představy bezčasí, protože už jsou tak pohlceni rozsekáváním dne na miliony kousků, že si to jinak ani nedovedou představit. Jistěže čas potřebujeme - abychom si mohli dohodnout schůzky, rezervovat místa v restauraci, kině, letadle. Abychom si naplánovali dovolenou, přišli včas do práce nebo do školy. Ale co pak? V jednom dni je tolik okamžiků, kdy je sledování tikotu hodinek absolutní zbytečností. Je dobré používat čas ale ještě lepší je nenechat se jím ovládat. Stejně je to jen jeden z lidských výmyslů :) Jak říká Tolle: "Představte si, že by na Zemi nebyl žádný člověk a že by tu byly jen rostliny a zvířata. Existovala by minulost a budoucnost? Existoval by čas? Otázky jako "Kolik je hodin?" nebo "Kolikátého je dnes?" by ztatily smysl? Dub nebo orel by se takovým otázkám pobaveně zasmál. "Kolik je hodin?" zeptali by se. "No přece teď. Copak existuje něco jiného?"
OdpovědětVymazatDěkuji za Vaše nádherné články a fotky, vždycky mě neuvěřitelně inspirují. Mějte se hezky :)
Děkujeme Verunko, že nám ukazujete tu pravou cestu, cestu pravdy, cítím z Vašich slov neskutečnou pokoru a vděk, za vše. Jste krásným vzorem odvahy, lásky a života v pravdě a štěstí. A to, nechť Vaše kroky stále provází. Veronika.
OdpovědětVymazat"Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce…Je třeba zachovávat řád."
OdpovědětVymazatNešlo jinak... Je spousta věcí, na které lidé zapomněli a změna jen jedné nevnese do života člověka klid. Svět je krásný a tvárný, neboť vše v něm relativní. A jedinou cestou se zdá být rovnováha, která člověka v uspěcháné době nutí se zastavit a človeka v době stagnující, pohnout se kupředu...Člověku je více než typické, že když se nechá něčím pohltit, než aby se vzpřímil snaží se překážku obejít... Kdybych měla být pozitivní řekla bych, že vnímání času je dalším střípkem duchovna, které nás odlučují od zvířat. Vnímám čas jako prostředek k duchovnímu růstu. Děkuji za zajímavý podmět k přemýšlení. Radka
Bylo by to fajn, ale v dnešní době nemožné. Snad ve dnech volna...vypnout vše kolem sebe a dělat jen to co , o co si tělo říká. Je fakt, že dříve lidé vstávali, když zakokrhal kohout, vyšlo slunce ..a začal den ...večer se setmělo, přišla tma a hurá do peřin ......dnes si rozsvítíme, kdy chceme a tehdy začíná náš den , stejně tak dlouho do noci svítíme, prodlužujeme aktivní čas , málo spíme...je toho moc ...žijeme v době, kdy je úplně všeho zbytečně moc... a trocha pokory by neškodila .....aspoň podle mě :-)
OdpovědětVymazatTeď na mateřské dovolené poznávám, jaké je to žít v bezčasí. Alespoň má malá mě k tomu inspiruje a nechávám vše plynout... co jak stihnu, tak stihnu. (Horší je, když slíbím, že uvařím pro rodinu a ona má jiné vnímání času a jaksi hladoví mi přešlapují za zády, když já teprve začala vařit :-)).
OdpovědětVymazatČasto slýchávám otázky typu: "A chodíte plavat? Nebo na zpívánky? Či na nějaký jiný kurz s malou?" a já na to můžu odpovědět jediné: "Zbláznila ses? Chodit někam na určitý čas? Ani náhodou, to by mě moc stresovalo! A vůbec, plaveme ve vaně (klidně i po ránu) a zpíváme si celý den." ;-)
PS: Doteď mě ještě žádný blog nezaujal natolik, abych ho pravidelně navštěvovala. Až ten Váš... Děkuji za podnětné články! ;-)
Koukám, potkaly jsme se trochu v úvahách. :) Zrovna včera jsem o tom taky psala, když jsem na blogu (www.comiudelaloradost.cz) rekapitulovala šestinedělí:
OdpovědětVymazatMinulý pátek jsem jela s kočárkem, když mě zastavila paní s dotazem, jestli nevím, kolik je hodin. A já jsem nevěděla. (Mobil jsem měla hluboko v kabelce dole v kočárku.) Co mě ale překvapilo ještě víc, že jsem nevěděla ani orientačně. Netušila jsem, jestli můžou být dvě odpoledne nebo čtyři. Můj čas se teď dělí pouze na den a noc, intervaly, kdy kojím a kdy zrovna nekojím. Ráno se zhruba orientuju podle světla za oknem, po obědě se neorientuju vůbec, jenom vím, že jsem zrovna dokojila, takže můžeme jít ven. Ale neptejte se mě, prosím, v kolik je to hodin. Žiju v jakémsi bezčasí a pokud zrovna nemusím stihnout pediatra, hm, není to až tak špatné.
Trochu se obávám, že my lidé se snažíme tolik subjektivní věc, jako je čas, měřit naprosto objektivním nástrojem - hodinami málem až na jednotlivé sekundy. Ale minuta v zubařském křesle neběží stejně rychle jako minuta strávená s našimi dětmi nebo v zoologické zahradě při pozorování pand. Ale to jsme my lidé - snad chceme mít věci pod kontrolou, snad si chceme myslet, že běh života skrze čas ovládáme, ale příroda je mnohem chytřejší, navíc my sami mnohdy zapomínáme, že ne vše ovlivňuje rozum, obrovský podíl má i lidské prožívání, pocity.. máte pravdu, jistě stojí za zvážení, zda bychom přírodě a vnitřnímu nastavení (času i jiné) nás samotných neměli dát více prostoru. Díky za moc příjemný článek. A. B.
OdpovědětVymazatKrásný článek. Můj názor je, že řešením je umírněnost. Extremismus je prostě vždycky špatně. Pokud budeme pořád sledovat čas a stresovat se je to blbě, ale totální bezčasí v dnešní společnosti je taky dlouhodobě nereálné. Takže dopřávat si bezčasé chvilky vždy, když to jde a využívat time managementu při práci a při plánování schůzek apod.
OdpovědětVymazatSuper úvaha! Kdyby se to všem lidem přecvaklo i v hlavě a nepanikařili by, že nemají počítače času, tak by to nepochybně šlo (maminky na mateřské jsou toho důkazem).. Můj taťka říká, že by chtěl jet do Asie hledat čas, protože tady ho nikdo nemá, ale třeba v Nepálu ho mají všude dost :)
OdpovědětVymazatMám ráda podobné přemýšlení..moje oblíbená témata jsou: Co kdyby lidi dělali jen zaměstnání, které je baví? Pokryli by se všechny potřebné "pozice" (pekař, zeleninář, zemědělec, prodavač...ale i popelář std.)? Co kdyby se lidem v hlavě přeplo něco, co by je nenutilo brát věci, i když nejsou jejich? Jak někoho napadne, že když vidí zamčené kolo, které není jeho, že zničí zámek a kolo si vezme?
Mě baví, když se někoho zeptám, jestli má hlad, a odpověď je: "kolik je hodin?" (=už je čas oběda, už mám mít hlad?)
OdpovědětVymazatNebo když někdo přijde na zastávku a jde se podívat, v kolik mu jede autobus. Bude čekat stějně dlouho, ať už to ví, nebo neví, v kolik mu to pojede :-)
Zuzana
K te zastavce - nekteri se jdeme podivat na jizdni rad proto, abychom vedeli, zda ma cenu cekat, nebo radeji vyrazit pesky, kdyz to jede az za 15 minut a ja muzu za 15 minut na prestupni stanici dojit po svych. :) Nebo si na zastavce ctu, prijde mi cekani uz dlouhe, mrknu na rad, zjistim, ze dve tramvaje za sebou neprijely, reknu si Aha, na trati je problem, a taktez jdu pesky na zastavku, kam mi tramvaj smer domov prijede odjinud. ;)
VymazatTakhle se ptá můj autistický syn - "Už máš hlad, chceš večeři?" já a on "Kolik je hodin, aha, 17.25, tak jo už je čas" já: "no, jestli nemáš hlad, tak můžeme jíst později. on: "No, já myslím, že když bude půl šesté, tak asi mám". Pro něho jsou časové informace zcela zásadní a nepostradatelné, jinak to neumí.
VymazatČas je řád, plánování, produktivita, spojnice mezi lidmi na různých místech. S rozvojem železniční dopravy bylo třeba ustanovit časová pásma. Bez času je fajn lidem, kteří výše uvedené nemusí řešit, nejsou napojeni na jiné "ve výrobě". Bez času se všichni cítíme lépe, ale zejména proto, protože můžeme využívat výdobytky získané skupinou lidí, co se časem řídili a postavili náš dům, ušili oblečení, zavedli elekřinu, vyvinuli léky atd. Krátkodobě to jde, dlouhodobě by to byla cesta zpět do minulosti, právě bez těch výdobytků.
OdpovědětVymazatVendula
Pod toto se podepisuji :-)
VymazatNa tom čase je blbý, že někdy to fakt moc jinak nejde.
OdpovědětVymazatTřeba práce, ve smyslu zaměstnání. Ne všechno jde dělat jako "obkachličkuj mi koupelnu a já ti dám 30 tisíc, až to bude hotové". Někde je to striktně-pracuj hodinu a dám ti za to 200. Prostě se to musí měřit...
Kdybychom všichni žili jako Tom Hodkinson, tak by to šlo:))
Mě třeba čas tlačí na návštěvách. Je mo dobře, dětem taky, úúúžasné. Kdbych ale zvedla zadek až ve chvíli, kdy "to" na děti přijde, bude pozdě. Já vím, že kolem šesté budou mít hlad a kolem půl osmé budou ospalé. Proto musím zvednou zadek ideálně v pět a dělat něco proto, aby v šest dostaly najíst a v půl osmé mohly jít spát.
Dětí mám pět, musíme se nějak sjednotit, aspoň dokud nebudeme mít doma služebnou ochotnou plnit naše potřeby v různou dobu :)
Dobrý den! Dobré obrázky.
OdpovědětVymazatDr. Megan Madigan Peercy