Tady je kratičká reportáž z celého představení.
 |
| "Hlajdom hlajdom pidlidom" pěje Grétka sebevědomě svým mocným altem. |
17:00 Oficiální začátek besídky. Vysedám z tramvaje a beru schody z Kotlářky po dvou, abych byla "včas" ve školce, která je jistojistě nejvýše položenou školkou v Praze.
17:06 Dobíhám do školky a usedám zpocená na miniaturní židličku mezi ostatní rodiče.
17:10 Stále se nic neděje, kromě toho, že s ostatními rodiči nervózně čekáme a sledujeme učitelky, které s nervózními omluvnými úsměvy běhají nervózně ze třídy na chodbu a zpátky.
17:15 Konečně přicházejí děti za zpěvu koled, které neznám, a to jich znám ze svých dětských let strávených ve sboru opravdu hodně.
To je zřejmě specifikum waldorfských školek vymýšlet si vlastní písně.
Aspoň rozšířím repertoár.
17:20 Děti jsou po pěti minutách u konce se svým říkankovým pásmem, které nacvičovaly dva týdny.
Brečím jak želva, protože je mi líto, že to Honzík nemůže vidět.
Snažím se přesměrovat svou pozornost na něco, co by zastavilo ty potoky slz, aby si ostatní nebrečící rodiče nemysleli, že jsem cvok.
Zdá se, že Grétky prdelka, která jí zpoloviny kouká ze stažených punčocháčů, je ideální objekt.
 |
| Grétka v decentním přítmí povila plyšáka. |
17:23 Za zpěvu dalších neznámých koled se děti převlékají do úborů, ve kterých budou hrát divadlo o tom, jak se narodil Ježíšek.
17:24 Marján mě zmerčil, utekl za mnou z pódia a odmítá se převléknout.
17:30 Marján se nechává přemluvit a obléká se.
Naštěstí seznam neznámých koled je zdá se nekonečný, takže se čas nahánění mladého nadějného herce krásně zaplnil.
17:31 Dmu se mateřskou pýchou. Grétka hraje samotnou Marii.
17:32 Jsem zklamaná. Marjánkovi svěřili roli ovce.
17:33 Moje pocity se rychle mění v děs, když si uvědomím, že Grétka ve svých třech letech musí sehrát těhotenství, porod a péči o novorozence.
17:35 Porod byl rychlý a úspěšný, takže přišel čas, aby se novorozeňátku přišli poklonit pastýři s ovcí.
Pastýři se ale zrovna dloubou v nose, takže je beránek vezme za ruku a dotáhne k jesličkám.
Asi budu příští rok důrazně apelovat, aby učitelky důkladněji zvážily, komu svěří jakou roli.
17:45 Zpíváme s nastoupenými dětmi a ostatními rodiči koledy.
Grétka svým mocným altem notuje své "hlajdom hlajdom pidlidom".
Konečně něco, na co se chytáme všichni.
17:46 Grétka se dloube v nose a jí holuby.
Asi jako důkaz toho, že kousek božského je v čase předvánočním v každém z nás.
 |
| Marjánek ve své nezapomenutelné roli ovce. |
17:55 Děti roznášejí rodičům dárky, které samy vyrobily.
Brečím dojetím znova.
17:58 Přestávám brečet, když zjišťuji, že Marjánek snědl skoro celý svůj výrobek.
Mělo by být zakázané, aby svíčky z včelího vosku voněly jako med.
18:00 Děti se vrhají na cukroví napečené ostatními maminkami.
Já jsem nedonesla nic, protože jsem strávila většinu dne u notáře vyřizováním dědického řízení.
Stydím se, zalézám do kouta a snažím se splynout se zdí, což s mým pupkem a zářivě růžovým svetrem jde náramně dobře a nenápadně.
18:20 Jdu s dětmi ze školky na adventní trh na Anděla.
Děti vybírají babičkám pod stromeček voňavá, ručně vyráběná mýdla.
18:22 Marjánek snědl půlku svého mýdla a bublá.
Mělo by být zakázané, aby mýdla voněla jako meruňky.
19:00 Konečně jsme doma, zapalujeme svíčky pro našeho dvoumetrového anděla a já zase brečím.
19:01 Přestávám brečet, když zjišťuju, že ze stolu zmizela sirka.
Zapřísáhávám obě děti, jestli sirku nesnědly.
Vánoční atmosféra jak vymalovaná :-)
A jaké byly vaše besídky?
PS: Sirku jsem našla druhý den pod adventním věncem. Konec dobrý, všechno dobré.
My měli letos též první školkovou besídku. Musím říct, že tolik básniček a písniček za sebou bych si nezapamatovala ani já. Syn se tvářil dost ukřivděně. On nemá moc rád přehnanou pozornost, jak potvrdil, když po besídce prohlásil: Mě se nejvíc líbilo, když jsme to hráli bez vás.... (jako rodičů diváků). Hmmm.
OdpovědětVymazatUpřímně a od srdce jsem se zasmála,děkuju. Ještě že ty děti si vědí rady, jak rozptýlit dojetí!
OdpovědětVymazatVeru, moc krásně napsaný, s humorem, láskou i dojetím... Normálně jsi mě dojala taky. My už máme taky po první besídce, náš starší syn Honzík ztvárnil v divadélku v Montessori školce poloněmou roli vrabčáka. Ve scénáři měl jen "píp píp", ale zásadně pípal o půl doby později než ostatní vrabčáci, případně zpíval se staršími dětmi, ale dělal jim ozvěnu. Celé to máme natočené, babičky s dědou to mají 25. u stromečku povinně :-D Očividně herecké geny pro pradědovi nezdědil, ale to nevadí, dojatá jsem byla stejně, jako by hrál nejhlavnější roli ze všech :-)
OdpovědětVymazatKlidné Vánoce s Tvými dětmi, a s vaším andělem po boku...
Všechny besídky jen ze záznamu. Jak začaly koledy, už jsem brečela. Ještěže to vždycky někdo nahrál. (besídku myslím, ne můj pláč).
OdpovědětVymazatDíky za krásné psaní (moc jsem se zasmála) ...my jsme posledních 14 dnů před besídkou do zblbnutí večer před spaním omílaly dokola Půjdem spolu... a Roličky. Tak si tak říkám, jak bych si ráda poslechla nějaké neznámé :-) A myslíme na Vás a svíčku za všechny anděly jsme rozsvítili také.
OdpovědětVymazatČtu Vás nově a hrozně se mi to líbí. Většinou komentáře napíšu, ale netušila jsem, že naše Sára a její "Hajdom, pajdo, pipino" má u nějaké další holčičky "skorodvojníka" ☺
OdpovědětVymazatMilá Verčo, váš blog jsem objevila dneska a nemůžu se jej nabažit. Naprosto mě odzbrojujete svým humorem a nadhledem. Okamžitě jdu objednat vaše knížky, hrozně mě bavíte. A zároveň bulím jak želva, když se začtu do toho, co se vaší rodině přihodilo. Jste silná. A strašně moc vtipná a.. jste prostě dobrá, fakt jo!
OdpovědětVymazat