Dnes přináším svou soukromou nominaci na Nobelovku. Zdá se totiž, že bylo vynalezeno univerzální řešení na všechny lidské trable.
Ať si postěžuju na cokoli, dostávám poslední dobou ze všech možných i nemožných stran stejnou odpověď.
Měla jsi špatný den?
Jsi ve stresu?
Bolí tě hlava?
Nedosahuješ 100% výkonů ve sportu?
Měla bys začít meditovat.
Říká mi to můj kamarád, co se dokáže v nestřežených chvilkách upít do bezvědomí.
Říká mi to můj muž, který si myslí, že tím smaže můj premenstruační syndrom.
Panebože, říká to i Tim Ferriss, což je takový novodobý Chuck Norris (a to nejen proto, že se mu s ním rýmuje jméno).
Bráním se zuby nehty. Poslední dobou jsem sice dost vyměkla a zesluníčkovatěla, zřejmě vlivem všech těch ženských hormonů, které pokojně spoustu let spaly.
Ale co je moc, to je moc.
Jen tak si sednout a se zavřenýma očima dýchat?
Vykládejte to člověku jako já, jež musí i u filmu číst knížku, aby neplýtval svou mozkovou kapacitou. A to ještě u čtení stíhám přemýšlet, jestli bych k tomu neměla třeba mýt nádobí. Aby ruce nestály.
Než půl hodiny sedět a zírat do zdi, to radši díru do hlavy.
Já tomu celému meditaření na racionální úrovni asi rozumím.
Člověk se zklidní, nemyslí na nic, pročistí si hlavu a odejde smířenější se světem i sám se sebou.
Ale jestli je tohle ten efekt, tak já vlastně už medituju. Dávno.
A nemusím mít u toho stisknutý palec s ukazovákem, ani sedět v tureckém sedu, což je pro mě vždycky potupa největší, protože mezi mými koleny a zemí zeje tak půl metru.
Chvilky smíření se světem i sama sebou zažívám venku na procházkách s dětmi.
Nechávám si hladit obličej větrem a sluníčkem.
Prsty osahávám stébla trávy.
Sbírám listí, kameny a žaludy, které mi ti dva raraši vytrvale nosí a cpou po kapsách.
A je mi dobře na duši.
Podobný efekt na mě má i vaření.
Baví mě škrabat mrkve.
Ráda se patlám s těstem.
Dokonce si sem tam o víkendu přivstanu, abych mohla nachystat hladovcům palačinky.
Ruce sice kmitají, ale v tu chvíli žiju jen pro palačinky. Žádné jiné starosti na světě nejsou.
Tak to má být.
A jestli se toho stavu člověk dopracuje meditací nebo škrabáním mrkve, je mi šumák.
přesně.... Lenka
OdpovědětVymazatAno, ano.
OdpovědětVymazatDnes me zakouti internetu dovedla az na vas blog. Dekuji.
Velmi inspirativni v mnoha pohledech.
Neuveritelna sila a energie.
Preji Vam vse dobre a moc se tesim na dalsi radky:)
Tak já to mám úplně stejně. A úplně nejvíc se mi ježí chlupy ze řízené, hromadné meditace, brrr.
OdpovědětVymazat