Nehrajte si s dětmi!

Tak to je teda škandál. Tohle ta holka už fakt přepískla. 
A ještě má tu drzost, že si říká holka, když už jí je přes třicet.

Jak jako nehrát si s dětmi?
Tak jako.

Čtěte. 
Zříte. 
Pochopíte. Možná.

Hrnce jsou na vaření! Nebo ne? Co když Marjánek právě jede na skibobu?

Teď prosím poctivě vstaňte od svých skrínů a běžte se podívat do dětského pokoje (pokud tedy disponujete luxusem zvaný dětský pokoj). Spočítejte, kolik je tam hraček.

Já to počítala. U nás jich je přesně bambilión.

A to jsme svým dětem koupili k narozeninám i Vánocům pokaždé nic. Občas jim teda něco podstrčíme, ale je to vždycky mimo význačná data, protože v tomhle jako rodiče s Honzou fakt selháváme.

Až se někdy zbavím studu, možná napíšu blogpost o tom, jak jsem své dceři zorganizovala nejhorší oslavu narozenin v dějinách rodičovtsví. Taková má třináctá komnata.

Tak nebo tak, hračky u nás doma přibývají geometrickou řadou. A víte co? Děti si s nimi hrají asi tak 20% času. A pokud už si s nimi hrají, vyžadují asistenci dospělých.

Dnešní společnost má poměrně přesnou představu o tom, jak bychom si měli hrát s dětmi.

Rozvíjet je.
Motivovat.
Ukazovat, jak se to dělá správně.

Na zeď se přeci nemaluje! Nebo jo? Co když z Grétky jednou bude národní umělkyně tvořící velkoformátové obrazy? Mně se zdi u nás doma líbí a děti ví, že jinde než doma se po zdech nemaluje, protože to lidé většinou rádi nemají.

Vzpomeňte si sami na sebe, kolikrát jste svému dítěti během hraní si řekli:

"Takhle se ty kostičky neskládají. Ukaž, takhle je to dobře."
"Jak to držíš tu pastelku?"
"Vláček přeci patří na koleje! Kde to s ním jezdíš?"

Věříme, že tím dítěti pomůžeme a ono díky nám rychleji pochopí, jak se mají věci správně dělat a jak fungují.

Já bez ostychu říkám, že je to blbost.

Vynalezl by Fleming spásnou plíseň, kdyby mu za zády stál nějaký rodič a říkal, že by si měl ten bordel z misky vymýt, protože takhle se to má dělat správně?

Nechte své děti hrát. 
Nechte je dělat jejich bláznivé pokusy. 
Nechte je používat věci jinak, než na co jsou určeny.

Ani k tomu nemusíte mít hračky. Děti si je vymyslí samy z toho, co mají kolem sebe.

To jen my dospělí jsme sešněrovaní. Dáváme dětem mantinely, které ale často pozbývají svého původního výchovného smyslu (tedy nepoškodit sebe nebo někoho jiného).

Jak tedy z toho ven? 
Prostě jen s dětmi buďte.
Buďte jim k dispozici.
Nechte si vysvětlit, co právě dělají.

Já věřím tomu, že se vám jejich svět zalíbí a bude vám zas o něco bližší.

PS: A jestli rádi čtete mé články, nezapomeňte si stáhnout ebook 5 kroků jak utišit vřeštícího paviána a neskončit přitom v base nebo Bohnicích od Krkavčí matky.