A ještě má tu drzost, že si říká holka, když už jí je přes třicet.
Jak jako nehrát si s dětmi?
Tak jako.
Čtěte.
Zříte.
Pochopíte. Možná.
 |
| Hrnce jsou na vaření! Nebo ne? Co když Marjánek právě jede na skibobu? |
Teď prosím poctivě vstaňte od svých skrínů a běžte se podívat do dětského pokoje (pokud tedy disponujete luxusem zvaný dětský pokoj). Spočítejte, kolik je tam hraček.
Já to počítala. U nás jich je přesně bambilión.
A to jsme svým dětem koupili k narozeninám i Vánocům pokaždé nic. Občas jim teda něco podstrčíme, ale je to vždycky mimo význačná data, protože v tomhle jako rodiče s Honzou fakt selháváme.
Až se někdy zbavím studu, možná napíšu blogpost o tom, jak jsem své dceři zorganizovala nejhorší oslavu narozenin v dějinách rodičovtsví. Taková má třináctá komnata.
Tak nebo tak, hračky u nás doma přibývají geometrickou řadou. A víte co? Děti si s nimi hrají asi tak 20% času. A pokud už si s nimi hrají, vyžadují asistenci dospělých.
Dnešní společnost má poměrně přesnou představu o tom, jak bychom si měli hrát s dětmi.
Rozvíjet je.
Motivovat.
Ukazovat, jak se to dělá správně.
 |
| Na zeď se přeci nemaluje! Nebo jo? Co když z Grétky jednou bude národní umělkyně tvořící velkoformátové obrazy? Mně se zdi u nás doma líbí a děti ví, že jinde než doma se po zdech nemaluje, protože to lidé většinou rádi nemají. |
Vzpomeňte si sami na sebe, kolikrát jste svému dítěti během hraní si řekli:
"Takhle se ty kostičky neskládají. Ukaž, takhle je to dobře."
"Jak to držíš tu pastelku?"
"Vláček přeci patří na koleje! Kde to s ním jezdíš?"
Věříme, že tím dítěti pomůžeme a ono díky nám rychleji pochopí, jak se mají věci správně dělat a jak fungují.
Já bez ostychu říkám, že je to blbost.
Vynalezl by Fleming spásnou plíseň, kdyby mu za zády stál nějaký rodič a říkal, že by si měl ten bordel z misky vymýt, protože takhle se to má dělat správně?
Nechte své děti hrát.
Nechte je dělat jejich bláznivé pokusy.
Nechte je používat věci jinak, než na co jsou určeny.
Ani k tomu nemusíte mít hračky. Děti si je vymyslí samy z toho, co mají kolem sebe.
To jen my dospělí jsme sešněrovaní. Dáváme dětem mantinely, které ale často pozbývají svého původního výchovného smyslu (tedy nepoškodit sebe nebo někoho jiného).
Jak tedy z toho ven?
Prostě jen s dětmi buďte.
Buďte jim k dispozici.
Nechte si vysvětlit, co právě dělají.
Já věřím tomu, že se vám jejich svět zalíbí a bude vám zas o něco bližší.
PS: A jestli rádi čtete mé články, nezapomeňte si stáhnout ebook 5 kroků jak utišit vřeštícího paviána a neskončit přitom v base nebo Bohnicích od Krkavčí matky.
Naprosto souhlasím Veroniko :-)
OdpovědětVymazatJe to ale náročné - ty "hrací pokyny" ze mně vylétávají tak nějak samy...Nechat své kluky dělat věci jinak - to si moc přeju, zatím jim v tom sama často bráním, pořád ještě následuju staré pokyny ve mně zažité...Ale makám na tom :-)
Díky!
Držím palce :-)
VymazatOno pak najednou zjistíte, že je to vlastně jednodušší přístup, než jim hru korigovat. Já jsem teď ve fázi, že si to užívám, když se koukám, jak k sobě skládají kostičky lega špatnou stranou. Jenže pak třeba vidím konkrétně u počítače, že těmi svými pokusy - omyly přijdou na spoustu věcí, o kterých jsem ani nevěděla, že náš nový iMac umí.
Nebát se zkoušet, nebát se chyby - to mi přijde jako klíč k objevování světa bez pásek na očích.
Nehrát si s dětmi mě naučila maminka, učitelka v MŠ:-), takže potvrzeno :-).
OdpovědětVymazatVerunko, musím Vám moc poděkovat. Nejspíš to bude kombinace více věcí: zrovna poslouchám zamilované retro devadesátkové písničky, u mých nohou si SÁM a TIŠE hraje můj patnáctiměsíční syn, já mám konečně čas mrknout se na Váš e-book, jak být úžasným rodičem, a to všechno mě tak neuvěřitelně oslovilo a dojalo, že teď roním slzy. Přitom premenstruační tenzi nemám, takže to musí být tou dokonalou harmonií, která do mě momentálně vstoupila :) Přeji vám jen to nejlepší! Váš blog mě moc baví. Dominika
OdpovědětVymazatDěkuju moc, Dominiko.
VymazatPůvodní cíl nebyl určitě někoho rozbrečet, ale když je to ten hezký pláč, který uvolňuje duši a dává pocit štěstí a vnitřního klidu, tak mi to dává smysl.
Přeju hodně krásných chvilek s Vaším prckem.
Dobrý den, jen bych se chtěla zeptat, jestli si myslíte že jsou vaše děti opravdu šťastné? V mateřské školce je to něco jiného, je tam mnoho dětí a ta učitelka by to nestihla. Proč se asi učitelky snaží vymýšlet hry pro děti? Ty hry je učí a ne nějaké čmárání po zdi. Je rozdíl mezi školkou a domovem. Dítě by mělo vědět co si může dovolit a co ne.
OdpovědětVymazatDobrý večer. Však jak Veronika píše - její děti vědí, že malovat po zdi mohou JEN doma... Osobně náš kluk si taky nejvíc vyhraje s věcmi, které používáme - na vaření, úklid, než s plyšáky a mašinkami.. Myslím, že míchat vařečkou v hrnci, nebo chodit se smetákem po bytě jej naučí o životě víc, než pejsek zpívající o tom, že by si dal dortíka... (fakt, hrozný dárek, ten šel do sklepa první..)
VymazatNo jo, jenze je treba davat neustale pozor na to, co si vsechno deti vyberou na hrani. Berou ruzne veci z kuchyne, z obyvaku dekorace,sklenicky...vse vysypavaji, vylevaji, rozmatlavaji, rozbiji neobratnou manipulaci atd. Ma dcerka mi neumyslne nici svym hranim veci. Kdyz si tedy nehraje s hrackami a nevenuju se ji, ze si hraji s ni nebo ze ji u hrani pozoruji. Ano, vim, je treba nabytek zabezpecovat, at se do skrinek nedostane a nevytahuje neco, co muze rozbit atd. Ja jen reaguju na to, ze je nejlepsi je nechat byt, at si hrajou sami a nevsimat si jich.
OdpovědětVymazat