Work - life - children balance

Spousta lidí si o mně myslí, že jsem krkavčí matka, když jsem děti "opustila" v 9 měsících a 2 letech a vrátila se do práce. Sice neřeknou nic nahlas, ale zrovna dneska jsem zase musela odpovídat jedné mamince na pískovišti na otázku, jestli jsem se do práce vracet musela.

Nemusela. Chtěla.

Když jsem nad tím přemýšlela, není to z mé strany útěk. Je to spíš dlouhodobější filozofie, které jsem se nevědomky držela a až v posledním roce jsem schopná ji definovat do slov.

Mnozí se diví, že nechci dát děti až dorostou na 5 dní v týdnu na 8 hodin do školky. 
Vždyť by ses jich konečně zbavila? To je to, co si přeješ, ne?

Ne. Já se na ně chci jen těšit a užít si ten čas, na který mám energii.

A ještě víc se diví, když začnu mluvit o domácím komunitním vzdělávání, až dorostou do věku, kdy zákon ukládá povinný nástup do školy.
Vždyť je to tak přeci správné. Dítě se ve škole socializuje, učí číst a psát. Nemůžeš své děti vzdělávat tak kvalitně, jak to dělá škola! Teprve ve škole děti naučí disciplíně a smyslu pro zodpovědnost.

Ale ale. Zná je snad nějaký učitel lépe než já? Nebo nejsem dost chytrá na to, abych zvládla učivo základní školy? Nelíbí se mi, že škola vytváří z dětí budoucí zaměstnance. Stimuluje je pouze vnějšími podněty typu "uč se, abys měl dobré známky" a vnitřní motivace jde stranou.

Zrovna dneska večer se mě moje 2,5 letá dcera ptala, co znamenají ty klikyháky v knížce. Jen tak. Protože jí to samotnou zajímalo. Děti jsou neuvěřitelně zvídaví tvorové, když jim člověk nenásilně předkládá podněty a ony si z nich vybírají, co je zaujme. A nevěřím tomu, že v sedmi letech tahle touha najednou umlkne.

Život dítěte je rozlámaný na věkové intervaly, které všichni bezhlavě respektují. Díky tomu se mění i život rodičů dětí a jejich "work - life - children balance" je během těchto zvratů radikálně měněn.

Do 3 let věku dítěte
Children (100%): Nikdo nepochybuje o tom, že máte kvalifikaci pečovat o dítě. Ba naopak. Je velmi podezřelé, pokud se v tomto období rozhodnete pracovat. Nikdo se neptá, co jste celý den s dítětem doma dělala nebo jestli jste ho patřičně vzdělávala.
Work (0%): Práce jde stranou. Co na tom, že si připadáte mentálně nevytížená a pracovala jste třeba i ráda.
Life (0%): Je v pořádku, že máte nulový společenský život a žádný čas na sebe. Vždyť přeci pečujete o dítě. Nikdo ho neudokáže pohlídat tak dobře, jako vy.

3 - 6 let
Children (40%): Dítě se ráno probudí, zjistí, že jsou mu tři roky a začne se těšit do školky. Matku najednou nepotřebuje a jsou pro něj vhodnější vrstevníci a institucionální výchova.
Work (50%): Je milostivě dovoleno vrátit se do práce. Nikomu nevadí, že otevírací doba školky je taková, že stihnete tak tak půlúvazek, který vám stejně nikdo nenabídne.
Life (10%): Dvakrát do měsíce si můžete vyrazit ven. A to bez dětí prosím.

6 - 15 let
Children (10%): Výchovu a vzdělávání dítěte přebírá škola. Jestli jste byla s dětmi doma i po dobu jejich školkového věku a bylo vám to tiše tolerováno jako podivínství, stáváte se nyní terčem veřejného poťukávání na čelo. Rozhodnete-li se pro domácí vzdělávání, jste považována za podivnou intelektuálku, která svým dětem zkazí život. Všichni se vás začnou ptát, co proboha s dětmi celý den doma děláte a jestli vám taky po 45 minutách zvoní a dáváte dětem známky.
Work (75%): Se začátkem školy automaticky najíždíte na plný úvazek. Nikomu nevadí, že reálně práce neodvedete víc.
Life (15%): Ven si můžete bez dětí vyjít třeba i desetkrát do měsíce a zvládla byste i nějaké ty koníčky, jenže už jste moc stará a unavená na to, abyste se do toho pustila.

A tím se strašlivou oklikou dostávám k tomu, co jsem vlastně chtěla na začátku říct.
Chtěla bych mít tyhle tři složky života vyvážené. Ideálně, aby se prostupovaly. 

Chci být každý den nějaký rozumný čas s dětmi, který trávím jinak než jen jako manažer logistiky a stravování. Chci je dál učit a otevírat jim makovice.
Chci chodit do práce, ale jen tak, aby mě to těšilo.
A chci mít čas jen sama na sebe, ve kterém si můžu patlat svoje projektíky.

Chci mít prostě children 30%, work 30%, life 30% a zbylých 10% si nechat jako překvapení. A chci to tak mít po celou dobu, než se děti rozhodnou vyletět z hnízda.

Jenže s tímhle přístupem budu muset bojovat proti spoustě stereotypů. Ale co. Nebude to poprvé.