Má cukrová odvykačka

"To, že jsou některé látky legální, nemusí nutně znamenat, že jsou pro naše tělo dobré."
Taková byla hlavní myšlenka příspěvku, který jsem nedávno psala na svém facebooku.

UNAVENÝ ČTENÁŘ MŮŽE TUTO PASÁŽ PŘESKOČIT:
Jestli chcete nakouknout do způsobu, jakým mi funguje mozek, a zároveň vidět, jak jsem na vás hodná, když vám to přechroupávám do lidské řeči, tak zde dávám pozadí příspěvku:

Chtěla jsem poukázat na to, že "i/legalita" a "míra škodlivosti" různých látek nekorelují, ale jsou to spíše dvě na sebe kolmé osy, které drogy (pojďme je definovat jako ne nutně návykové látky, které ovlivňují lidskou psychiku) rozdělují do čtyř kvadrantů.

V příspěvku jsem se pak zaměřila na skupinu drog, které jsou legální a zároveň tělu škodlivé. Tato skupina mi přijde pozoruhodná zejména proto, že s legalitou máme ve zvyku spojovat dobro, odvozovat od ní spravedlnost, morálku, způsob chování, ... a ukolébáni často vypínáme své ochranné mechanismy.

Jako jeden z příkladů takové legální drogy jsem uvedla cukr

A taky jsem zmínila, že kdybych si sama neprošla cukrovou odvykačkou, tak nikdy neuvěřím, jak silný návyk si na tuhle drogu můžete vypěstovat a jak velký vliv může na člověka mít.

Ačkoli jsem to nezamýšlela, spustila se lavina dotazů na téma cukr.

• Jak člověk pozná, že je závislý?
• Jak se závoslosti zbavit?
• Jaký dopad to má na zdraví?

Na začátek musím uvést takový malý, ale důležitý disclaimer:

Nejsem odborník na výživu, ani na lidské zdraví. O tyto oblasti se zajímám, ale nemám na to žádný papír. Vše prosím berte jen jako mou zkušenost, o kterou se chci podělit, a případně vás inspirovat, abyste cukr zkusili také omezit.

1. Proč jsem se rozhodla cukr omezit?

Nebylo to kvůli váze, jak by se možná nabízelo. Od svých 13 let vážím pořád stejně (až na tři drobné 9měsíční výkyvy :-)).

Od svých 11 let jsem ale měla (a pořád ještě částečně mám) špatnou pleť. Někdy před čtyřmi lety jsem poprvé narazila na celostní pohled na léčbu akné přírodními způsoby, který mi po dlouhých letech klasické "léčby" dal konečně naději, že i já můžu svou pleť uzdravit. 

Špatné stravování bývá častou příčinou akné, tak jsem se krom jiného rozhodla postupně testovat a vysazovat z jídelníčku různé potraviny: mléčné výrobky, lepek a nakonec došlo i na cukr.

Nutno dodat, že nic z toho mé pleti nepomohlo. Nicméně totální překopání mého jídelníčku změnilo spoustu jiných věcí v mém životě (na konci článku si můžete přečíst, co konkrétně).

V té době mi taky přišlo do cesty několik dokumentů, které mě donutily začít o cukru přemýšlet jinak než jen jako o běžné potravině. Pokud jste dosud žádný film o cukru neviděli, mrkněte třeba na:

• That Sugar Film
• Cukr, sladký zabiják
• Sugar Blues

2. Jak jsem se stravovala dříve?

Absolutně nechápu, jak jsem mohla dřív do sebe tolik cukru denně čistě fyzicky dostat. Dneska by mi i z poloviny bylo celý den blbě.

Vynechejme dětství, kdy jsem byla s to vycucnout jesenku na počkání a z dlaně slízat postupně celý pytlík vitacitu.

Jako dospělá jsem nedělala takovéhle zjevné prasárny, nicméně co se objemu přijímaného cukru týče, nebylo to o nic lepší:

• K snídani jsem si dala kupované muesli nebo cereálie s mlékem, případně si koupila nějaký sladký koláč. Kafe jsem tenkrát taky ještě sladila. No a v neděli byly palačinky, samozřejmě s nutellou.
• K obědu jsem si objednala čtyřku kofoly.
• Po obědě jsem si skoro vždycky koupila do práce k počítači něco sladkého a k tomu samozřejmě zase kafe s jedním cukrem.
• Večer mě už zas honila mlsná, takže jsem doma často po nocích vymetala sušenky, ačkoli večeři jsem snědla teprv před hodinou.

Brr. Jen to píšu a je mi z toho blbě.

Když jsem se rozhodla cukr omezit, nenapadlo mě, jak to bude těžké. 
Nutno říct, že já když se rozhodnu něco vyzkoušet, netrpím rozhodovací paralýzou, nepotřebuju se na to týdny chystat, nepotřebuju podporující okolí. 
Prostě jdu a udělám to.

Jenže tohle bylo fakt psycho.

Knížky jsou to, co mě těší psát a zároveň živí a tím umožňuje plně se věnovat psaní článků, jako je třeba tento.
Kliknutím na obrázek si můžete prohlédnout mé knížky a podpořit mě tak v dalším psaní.

3. Jak probíhala cukrová odvykačka?

Myslela jsem si, že tak jako se vším prostě "zítra začnu" a bude to. Jenže moje vůle tentokrát nefungovala. Nejenom, že mi bylo už ani ne po jednom(!) dni strašně zle a slabo, ale hlavně jsem byla na své poměry neuvěřitelně vzteklá a protivná.

Jestli si nejste jistí, zda máte na cukru závislost, vyzkoušejte, jak se budete chovat den dva bez něj. Někomu možná bude stačit jen ta představa, že by měl být od zítra bez sladkostí.

Já závislá 100% byla. Měla jsem pocit, že náhlé vysazení by mě zabilo. Tak jsem intuitivně přešla na odvykačku postupnou:

1. Přestala jsem sladit kafe.
2. Přestala jsem si kupovat slazené nápoje.
3. Zmenšila jsem porce sladkostí po obědě.
4. Sladkosti po obědě jsem nahradila datlí (a postupně vysadila takřka úplně).
5. Místo večerních sladkostí jsem začala jíst oříšky.
6. A až po tomhle všem přišla změna největší:

Výrazně jsem omezila nákup polotovarů.

To se snáz řekne, než udělá. Jenže tenhle krok je fakt důležitý, pokud chcete cukr omezit. 

Zkoušeli jste otočit krabice s polotovary a pročítat zadní stranu výrobků?

Krom jiného je tam i údaj o obsahu sacharidů a také kolik z toho jsou jednoduché cukry. To ještě nemusí znamenat, že to jsou uměle přidané cukry. Ale jsou to prostě ty cukry, které tělo využívá jako rychlý zdroj energie.

Zkuste si doma projít spíž a podívat se třeba na i tak nevinně se tvářící potraviny, jako jsou:

• muesli
• dětské cereálie
• kečup
• přesnídávky
• ovocné jogurty
• jogurtové nápoje
• smoothie
• spousta slaného pečiva
• levnější druhy paštik
• džusy
• muesli tyčky
• okurky a jiná zelenina ve sladkém nálevu

Nenechte se zmást všemi těmi marketingovými tríčky typu "100% přírodní" a "farmářský" a "pro Vaše zdraví". Radši otáčejte ty krabice.

Nicméně úplně nejlepší je přestat kupovat nebo aspoň omezit nákup polotovarů obecně. 
Nebudete pak muset zkoumat nic. 
Mrkev zůstane prostě mrkví, pohanka pohankou a sezam sezamem.

Čím víc budete nakupovat základních potravin na úkor polotovarů, tím víc budete trávit času v kuchyni. Ale vyplatí se to. Já už si moc nedokážu představit, že by tomu bylo jinak. Dobré jídlo chce svůj čas.

4. Jak se stravuju dnes?

Nejedu v low carb stravování. Čímž tuto dietu nijak nezavrhuju, dokonce se k ní postupně samovolně blížím, protože vzhledem k tomu, že už několik let omezuju jednoduché cukry, tak mě to už tolik netáhne ani k těm složitým. Nicméně čistě low carb strava je trochu náročná, když jste vegetarián. Tak to zatím nehrotím.

Nejsem zdaleka ani cukrfree. 

• Cukr doma máme. Třtinový. Půlkilový balíček nám vydrží na cca půl roku, což je kolem půl gramu cukru na den na hlavu.
• Ze sladidel máme doma med a javorový sirup, jehož specifická chuť se špatně nahrazuje. Nicméně používám je střídmě. Jiné sirupy (jako agávový, rýžový, datlový) už nepoužívám. Při pečení moučníků jsem se naučila nahrazovat cukr a další sladidla třeba rozmačkaným banánem, rozmixovanými datlemi, nastrouhaným jablkem nebo červenou řepou.
• Já sama ovoce skoro nejím, občas si dám jablko, ale mnohem radši si zakousnu do zeleniny. Nicméně děti sní každé tak dvě porce ovoce denně.
• Máme taky zásobu marmelád od naší babičky, které sice já moc nejím (ačkoli jsou výborné), ale děti je milují.

Nejsem militantní. Domů sladkosti (a jiné polotovary) kupuju jen minimálně. Ale jakmile jsem někde na návštěvě, v jídle se nešťourám. Nanejvýš třeba nějaké jídlo s díky vynechám.

A jaký je můj jídelníček, když si můžu vařit podle svého?

• Ráno snídám kaši, většinou buď z pohanky lámanky nebo různých vloček (oboje sladím tak max. lžičkou medu nebo javorového sirupu). Mívám také napečené své vlastní muesli (to je slazené datlemi) a k tomu bílý jogurt. Případně dojídám moučník, co jsme den předtím upekli. Kafe už nesladím.
• Dopoledne nesvačím.
• K obědu míváme různá zeleninová jídla s obilovinami, luštěninami, ...
• Odpoledne si dám buď něco málo sladkého, doma upečeného. Nebo něco nesladkého (ořechy, klíčky, zelí). A čím dál častěji taky vůbec nic.
• Večeře mívám studené. Základ tvoří kupa nakrájené zeleniny nebo salát, sýry, vejce, ořechy, klíčky, olej/máslo. A taky chleba, nicméně toho jím také čím dál méně.
• A o půlnoci už lednici nevyžírám :-), většinou jím naposledy s dětmi večeři kolem šesté hodiny. Sem tam zařadím přerušovaný půst (v mém případě 18hodinový).

Podrobněji o stravování naší rodiny jsem psala TADY.

5. Co mi pomáhá, abych neměla na cukr chuť?

Spolu s přechodem na zdravější způsob stravování jsem vypozorovala, že některé věci mi umí nárazově snížit chuť na sladké, když už se objeví.

Obecně mi pomáhá 

• vyčistit si dohladka zuby (protože pak je mi to líto prasit cukrem),
• hodně pít, protože pak mám menší hlad.

A co konkrétně jsou mí "chuťnacukrblokující" pomocníci?

• ječmen a/nebo chlorela rozmíchaná ve vodě
• ostropestřec mariánský (taky rozmíchaný ve vodě)
• studená voda s hóóódně citrónem
• zelené a bylinkové čaje
• silné malé kafe bez mléka
• tahini
• arašídové máslo (pozor, některá jsou taky slazená, nejsnazší je si ho vyrobit)
• ořechy
• kakaové boby
• čokoláda (bez cukru a jiných sladidel)
• kvašené věci (třeba zelí, potom si sušenku fakt nedáte :-))

6. Jak to mají s cukrem moje děti?

Vzhledem k tomu, že mou domácnost obývají ještě tři další malí lidé, částečně se jich má cukrová odvykačka taky týká. Nicméně díky tomu, že jsem cukr omezila krátce po nebo dokonce před jejich narozením, jedou v tom chtě nechtě se mnou.

Tím, že je mám na domácím vzdělávání, jíme většinou celý den spolu. Když jsou děti na naší domškolácké střídavce nebo u prarodičů, jejich jídelníček neřeším. Můžou jíst, co jim je nabídnuto.

Co ale považuju za důležité je, že se o jídle hodně bavíme. Ví co je a co není zdravé. Starší dva jedí z těch základních potravin téměř všechno. 
Jeník je ve srovnání se sourozenci trochu vybíravější, ale tím, že doma sladkosti (a jiné polotovary) moc nemáme, tak se tím nestresuju. Nabídnu mu jídlo, co jsem nachystala pro všechny. Pokud nechce, nenutím ho, ale nenabízím nic jiného. Momentálně u něj zaznamenávám parciální úspěchy s některými druhy syrové(!) zeleniny, což je za mě obrovský úspěch.

Před dětmi sladké neschovávám. Med i marmeládu mají volně přístupnou, stejně hořkou čokoládu, datle i rozinky. Děti nechodí na lup. Když mají chuť na sladké, tak to řeknou. Buď je pošlu na datle, nebo když je čas, jdeme něco upéct. Momentálně jsou hitovky batátové brownies, řepový koláč s kakaovými boby, všemožné druhy sušenek a kuliček.

Sem tam jim i něco koupím. Na cestách ochutnáváme tamější sladkosti, v Čechách kupujeme zmrzlinu.

Ročně dělám desítky besed. Nekoná se nějaká náhodou poblíž Vás?
Kliknutím na obrázek si prohlédněte aktuální termíny.

7. Co pozoruju za změny po vysazení cukru?

Můj původní záměr zbavit se akné sice s omezením cukru neklapnul, ale přineslo to tolik vylepšení do mého života, že si moc nedokážu představit, že bych se zase někdy v budoucnu začala krmit sladkým po kilech.

Co se tedy zlepšilo?

• Zmizely cukrové absťáky. Nereaguju podrážděně, když cukr nemám.
• Nepřepádávají mě vlčí hlady. Jedu na podobné vlně energie celý den. Nemám potřebu po slaném si dát sladké a naopak (což jsem dřív silně pociťovala).
• Nemám výkyvy nálad. Já jsem teda flegmatik, takže to se mnou nebylo nikdy nějak zásadně houpačkoidní, ale po vysazení cukru jsem ještě klidnější.
• Přestalo mi chutnat sladké. Teda jinak - sladké mám pořád ráda, ale je pro mě už čím dál těžší pozřít nějakou koupenou sladkost (třeba dneska jsem si kousla do půlky zdejší sušenky, co jsme koupili na vyzkoušení, a odložila ji, protože to prostě nešlo, jak byla na mě přeslazená). Schválně někdy mrkněte, kolik cukru v sobě mají sušenky, co kupujete dětem. Může tam být klidně třetina cukru, jen to hvízdne. Stejně tak v cukrárně už si zákusek nedám. (A když dám, což jsem teď nedávno udělala, tak mi bylo blbě ještě druhý den.) Zmrzlinu, kterou jsem dřív milovala, mi stačí si jednou dvakrát líznout od dětí a mám dost.
• Mám čím dál menší chuť na pečivo a na mléčné výrobky. Nevím, jak moc to souvisí s cukrem a jak moc je na "vině" celková změna jídelníčku, ale je mi bez toho fajn. Dávám si jen mléko do kafe a tak jednou dvakrát týdně bílý jogurt. Množství snězených sýrů týdně jsem oproti dřívějšku výrazně zredkovala.
• Opouští mě chuť na alkohol. A to říkám jako někdo, kdo pil alkohol denně, sklenička (a víc) vína večer byl takový standard. Teď jsme měsíc v zahraničí, tak jsem si řekla, že si víno prostě nekoupím. Dva týdny jsem bez alkoholu a nejenže mi nechybí, ale dokonce mi představa, že se napiju, nepřijde ani nijak lákavá.
• Zbystřily se mi chutě. Mrkev mi chutná sladce. Potřebuju míň kořenit a solit. Kupované (polo)tovary se pro mě staly skoro nepozřitelné. 
• Nepoužívám sladké jako náplast na psychické bolístky. Což mi přijde, že je taky jeden z příznaků závislosti, pokud to máte ve zvyku.
• Zklidnila se menstruace. Nemám tak silný PMS. A menstruace přestala být bolestivá. Což krom změny jídelníčku může souviset i se sebepřijetím a tak, psala jsem o tom TADY.
• Mám víc energie a potřebuju méně spát. Oba tyhle body souvisí určitě s celkovou změnou jídelníčku, ale cukr bude dle mého důležitou položkou seznamu.
• Nebolí mě břicho, nemám ho nafouklé. Hlavní změna teda přišla, když jsem přestala jíst maso. Ale po vypuštění cukru je to ještě lepší.
• Jsem víc v kuchyni. Takový můj malý soukromý benefit. Vaření mě dřív vůbec nebavilo. Dneska je to pro mě relaxace, kreativita a zároveň noření se do krásné rutiny, dotýkání se rukama něčeho skutečného, dělání radosti mým blízkým... ale o tom třeba někdy jindy. :-)

Netuším, kde na své cestě za odcukrováním jste

Možná jste už komplet sugar-free a smějete se mým nedokonalým pokusům a bazálním neznalostem.

A možná teprv rozmýšlíte, jestli udělat svůj první nesmělý krůček. 

Budu držet palce, i kdybyste měli v téhle nesladké řece smočit byť i jen palec u nohy.
Za mě to určitě můžu jen doporučit. Zatím jsem na tom žádnou nevýhodu nenašla.