Moje cesta k minimalismu

Překvapivě často na besedách dostávám kladné ohlasy na můj minimalistický způsob života. Mně samotné to nikdy nepřišlo jako nějaká velká věda, kterou by bylo potřeba nějak analyzovat. Prostě toho moc nenakupuju a nepotřebné věci s lehkostí pouštím.

Nicméně zjistila jsem, že spoustě lidí to přijde lákavé, ale nevědí, kde a jak začít. Bohužel na besedách ale nemám tolik času, abych se tomu věnovala dopodrobna. Proto jsem se rozhodla sepsat detaily toho, jak to doma máme.

Už dřív jsem napsala článek o tom, proč jsem si minimalismus pustila do života.

Předem chci říct, že pokud milujete věci a přijde vám jako čiré bláznovství se jich zbavovat, tak vám svůj způsob života nevnucuju. Píšu to jako inspiraci pro ty, které minimalismus láká, jen se pořád nedokážou rozhoupat.

Zároveň se nepovažuju za experta na minimalismus. Existuje dost a dost blogů, které se zabývají výhradně tímto tématem. Říkám si ale, že když budu sdílet svoji cestu, třeba oslovím i dosavadní neminimalisty.

Minimalismus pro mě není soutěž, kdo bude větší (nebo menší?) minimalista

Není to o počtu věcí. Je to o uvážené spotřebě a o prostoru pro důležité věci, který vznikne odstraněním věcí nedůležitých. Nechci mít stres z toho, že nejsem dokonalá minimalistka. Některé věci mi jdou snáz, u některých pokulhávám. Je to proces, je to cesta. Cesta k vlastní spokojenosti.

Stávající mrazy nás nutí trávit víc času doma, takže ideální čas na vyklízení. Tohle čtení bude dlouhé, ale můžete se pustit třeba jen do částí, které vás zajímají.

Budu se postupně věnovat oblastem:

• OBLEČENÍ
• KNÍŽKY
• KOSMETIKA a ČISTÍCÍ PROSTŘEDKY
• HRAČKY
• POTRAVINY
• KUCHYŇSKÉ VYBAVENÍ
• DÁRKY
• Jak začít?

Oblečení

Zbavuju se ho podle jednoduchého klíče. Vyřazuju postupně všechno, co

• mi je těsné (sice už 20 let vážím furt stejně, ale mění se mi vnímání toho, co vnímám jako těsné),
• mi je krátké (beru jako známku stárnutí, protože bez svršku sahajícího aspoň do půlky zadku nedám ani ránu a s láskou vzpomínám na maminku, která mi jako malé - k mé nechuti - zastrkávala košilku),
• mě kouše (jak jsem přestala používat chemická mazadla a prací prášky, tak je moje kůže daleko vnímavější),
• musí se žehlit
• se špatně kombinuje a vrství
• nebo z nějakého jiného důvodu nemám víc jak rok na sobě.

Kabát od Mama by Segra, ze kterého jsem tuhle
zimu ještě nevylezla.

Momentálně mám tři police oblečení.

Přestala jsem skoro úplně nosit kalhoty.
Na každou sezónu mám jen jeden kabát a jedny boty (a pokud to jen trochu jde, chodím bez bot).
Zredukovala jsem šátky, čepice, náušnice.
Protřídila jsem spodní prádlo a nechala si jen pár kousků, které skutečně nosím.
Na beach volejbal chodím jen 2x týdně, takže sportovního oblečení mi stačí opravdu málo.
"Kabelky" mám jen dvě - batůžek (když jdu sama) a tašku křížem přes rameno (když nesu Janka). Oboje od české značky Hey Wolf (toto není reklama :-)).

Nové oblečení téměř nenakupuju. Pokud už si něco pořídím, je to většinou od českých značek - např. Mama by Segra, MUXU, my dress your dress nebo By Terez.

V počtu kusů oblečení nemá žádný cíl. Ještě pořád cítím, že můžu ubírat a že je to v pohodě. Někdy se to zastavit musí. Nahatá chodit zatím neplánuju :-)

Kam s nepotřebnými kousky oblečení?

• Nejlíp se mi osvědčilo odvézt tašku kamarádce s tím, ať si ji CELOU vezme, přebere a co nechce, pošle stejným způsobem dál.
• Kontejnery na oblečení využívám především pro povlečení (nyní máme každý 1+1 náhradní) a ručníky.
• Oblečení po dětech co čtrvt roku třídím (Hurďata rostou extrémně rychle) a posílám kamarádkám s mladšími dětmi.
• SWAP markety a jiné bazárky - nikdy jsem nevyužila, ale mám na to dobré reference od kamarádek.

Knížky

Tohle byl pro mě opravdový oříšek. Jsem odmala knihomol.
V časech před dětmi jsem přečetla klidně i 50 - 60 knih ročně. Teď už je to tak do 20 za rok.

Tak, jako si jiné ženy dělají radost botami, já si kupuju knížky. Zkusila jsem si knihu párkrát půjčit, ale nedělá mě to šťastnou. Jsem pod stresem, že ji musím přečíst, a do čtení se nutím.

Mnohem radši si knížku koupím, nechám ji čas u mě v knihovně a ona na mě v pravou chvíli vyskočí. Jsem bytostně přesvědčená, že knížky si vybírají nás, nikoli my je. A navíc mám vždycky při nakupování dobrý pocit, že podpořím chudičkého spisovatele dvacetikorunou.

Trvalo mi dlouho, než jsem začala knížky redukovat. Vedlo k tomu především:

• Stěhování před dvěma lety. To fakt nešlo. I tak těch banánovek bylo nekonečno.
• Přestala jsem si myslet, že se ke knížce ještě někdy vrátím. Dělám to v tak málo případech, že nemá cenu si pro tu možnost nechávat knížku doma. Knihy vnímám jako takové posuvníky, ne agregátory mouder. Mají mi v daném okamžiku předat jednu dvě myšlenky, které mé uvažování posunou. To úplně stačí.
• Přestala jsem si myslet, že knížky má cenu schovávat kvůli dětem. Vyrůstala jsem obklopená obrovskou knihovnou, přesto jsem z ní přečetla jen zlomek. Knížky, které četli mí rodiče, za těch pár desítek let zastaraly. Mnohem smysluplnější mi v tomhle ohledu přijde psát si aspoň heslovitě čtenářský deník. Aspoň pro jistotu - kdyby se děti jednou zeptaly, co bych jim doporučila.

Nechávám si doma jen nepřečtené knížky a knížky, které miluju a zběsile toužím, aby si je moje děti opravdu jednou přečetly, i kdybych jim je měla nacpat do jejich roztomilých chřtánečků násilím. Na moji obranu nutno říct, že i tyhle knížky opakovaně probírám a znovu zvažuju, jestli opravdu vnímám jako svou povinnost je dětem dát.

V současné době mám dvě ikeácké knihovny 200x80 cm, ale nejsou úplně plné (a každým svým volným centimetrem volají "Verunko, nakrm mě novýma knížkama!". Potvory jsou to.)

Kam s přečtenými knížkami?

• Dočtenou knížku dám prvnímu člověku, se kterým se potkám. Tohle fakt doporučuju, je to takový můj tajný hack, který vám pomůže v začátcích, kdy se zdá nemyslitelné vaši knihovnu obrat byť jen o jedinou knížku. Budete mít radost, že někomu uděláte radost. A zároveň uvidíte, jak skvěle funguje synchronicita v praxi - velmi často totiž obdarovaný ve svém životě řeší "náhodou" stejné téma, kterým se zabývá knížka.
• Zajímavé knížky nafotím na FB a směňuju je za domácí potraviny, domácí výrobky určené ke spotřebě nebo za víno. Do pár hodin jsou vždycky pryč. Ale záleží asi také na počtu "přátel", které na FB máte.
• Méně zajímavé knížky dám do krabice a nechám je prohrabat všem návštěvám, které se u nás mihnou.
• Knížky, které se mi nepodaří udat ani jedním ze způsobů, daruju do veřejných knihobudek. Momentálně jsem iniciovala založení knihobudky ve vestibulu naší radnice, pan radní si pro knížky dokonce přijel, takže jsem to měla bez práce.
• Pokud se zbavujete většího množství knih (200 ks+), můžete vyzkoušet službu "Knihy za odvoz".
• Knížky můžete poslat do oběhu i během cestování vlakem na vybraných nádražích v rámci projektu "Kniha do vlaku".
• "Let go" a jiné aplikace. Vyzkoušela jsem dnes už neexistující Individi, ale nemám na to nervy. Lidé si berou knížky po jedné, musíte si domlouvat předávky (na které lidi nechodí), nebo běhat s balíky na poštu. Ale třeba jsem měla jen pech.

Kosmetika a čistící prostředky

Na tuhle oblast jsem fakt pyšná. Protože jsem nejen zredukovala počet věcí, které doma mám, ale udělala jsem malý krůček k zero waste a k ochraně planety a zdraví mého i mých dětí.

V posledních měsících se mi podařilo vytřídit veškerou kosmetiku, co jsme doma měli.

Co všechno šlo ven?

• Chemokosmetika. Čili vlastně skoro všechno z běžné drogerie. Už to prostě nechci do svého těla dávat.
• Prošlé věci. Nevěřili byste, kolik jich doma máte.
• Tekutá mýdla. Nechce se mi platit za vodu. Tuhé mýdlo vydrží mnohem déle, navíc je o poznání levnější.
• Tekuté šampóny. Přešla jsem na tuhý (Lili-En s MSM a jahodovým práškem - taky není reklama) a je tak super, že si s ním myju i obličej.
• Kondicionéry ani jiná patlátka na vlasy jsem nepoužívala nikdy. Teď v zimě se mi začaly ale třepit konečky, takže krom stříhání budu studovat recepty na domácí zábaly.
• Laky na nehty. Jestli mám něco krásného a zdravého, tak to jsou moje nehty. Nechci jim už ubližovat.
• Aviváž nepoužívám leta. Dopracovala jsem to do fáze, že mi oblečení vyprané v aviváži smrdí.
• Voňavky. Když potřebuju vonět, mažu se oleji.
• Barva na vlasy. Přešla jsem na přírodní, právě jsem si z hlavy spláchla poprvé barvu VOONO. Samozřejmě by bylo snazší si vlasy nebarvit, ale pro můj pocit spokojenosti je to důležité. 
• Vlhčené ubrousky. Když rozpustí fixy na gauči, nejsem si jistá, jestli jsou to pravé pro dětskou kůži.
• Papírové utěrky. Nepoužívala jsem je nikdy a asi už ani nezačnu.
• Čistící prostředky jsem nahradila jedním univerzálním, doma vyrobeným čističem z octa. A co nezvládne ocet, vyčistí soda.
• Deodorant mám od Bio Rythme, kteří nově začali dodávat i jen náplně do již zakoupených obalů.
• Pečicí papír jsem vyměnila za znovupoužitelný. Šetřím si tak práci s vymazáváním plechu a redukuju odpad.
• Menstruační kalíšek jsem zkoušela a nevyhovovalo mi to. Nyní postupně přecházím na látkové vložky a doma zkouším i bezvložkovou metodu.
• Papírové kapesníčky. Začali jsme znovu používat látkové a je to pohoda. Děkuju čtenářce, která mi je poslala.
• Zubní pasta. Vyzkoušeli jsme přírodní a k té klasické už se asi nedokážu vrátit. Občas si zuby čistím kokosovým olejem a sodou. A taky dobrý :-)

V současné době mám v koupelně jen pár přípravků, které používám (skoro) každý den. Je to strašně úlevný pocit.

Kde mám ještě rezervy a plánuju změny z důvodů ekologických a/nebo kvůli minimalizování odpadu:

• Prací prášek sice používám ekologický, ale je to zbytečně drahé. Chci si začít vyrábět mýdlový prací sliz (jakkoli to zní nechutně :-)).
• Plenky už krom jedné na noc nepoužívám. Ale za to, že jsem nikdy nenašla dostatek motivace k používání látkových, jisto jistě jednou skončím v zírouvejstovém pekle.
• Kartáček jsem zkusila bambusový, ale jsem zhýčkaná Curaproxem a vrátila jsem se k němu. Prý snad ale vyvíjejí nějakou recyklovatelnou variantu, tak se třeba dočkám.
• Houbičky na nádobí jsem vyměnila za přírodní. Vrátím se ale asi k těm klasickým, protože v těch přírodních zůstávají zbytky pesta, těsta a různé jiné blivajzy, co z nich zaboha nejsem s to vymýt.

Kam s nevyužitou kosmetikou?

• Darovat někomu blízkému, kdo věci využívá a neurazí ho, že je sem tam nějaká ta lahvička načatá.
• Neotevřené lahvičky darovat na charitu.

Hračky

Z mojí zkušenosti  se odvažuju tvrdit, že 

• čím míň hraček, tím míň bordelu, sourozeneckých hádek, nudy, fixování se na věci a nevyžadování stále nových mačkátek na jeden knoflík,
• čím míň hraček, tím víc kreativity ve vymýšlení her, schopnosti zabavit se vlastními projekty a preferování zážitků nad věcmi.

Moje tři děti mají hraček dohromady 6 krabic o rozměru 40 x 60 x 15 cm.
Když k nám doputují nové hračky a krabice se naplní, společně věci třídíme. Děti jsou na to zvyklé. Vnímají to stejně jako s oblečením. Třídění je pro ně rutinou, protože v tom vyrůstají odmala. Když hračka už není využívaná u nás doma, může potěšit někoho dalšího.

Chápu, že ale ze začátku přejít na tento systém může být náročné, protože děti se hraček nerady vzdávají. Zkuste s nimi vytřídit hračky, které uložíte do jedné krabice třeba do komory nebo do sklepa. Když si na ně dítě vzpomene, budou mu k dispozici. Když si na ně půl roku nevzpomene, myslím, že je můžete poslat s klidnou duší dál.

Kam s hračkami?

• Poptejte se na radnici - například ta naše rozváží hračky do kojeneckých ústavů.
• Propojte se s konkrétním kojeneckým ústavem nebo s dětským domovem, nebo se obraťte na charitu, která je zaměřená na děti.
• Nabídněte hračky v prostorách, kde mají dětšké koutky.

Potraviny

Přiznávám bez mučení, že hlavním iniciátorem našeho potravinového minimalismu byli moli. Donutili mě probrat veškeré potraviny do posledního zrnka kuskusu.

Co si pod minimalismem v jídle představuju? Není to o tom, že jíme málo :-)

• Mám přehled, co mám doma. Nádoby na uskladnění jsou přehledně seřazené, průhledné nebo označené popiskou.
• Máme potraviny, které opravdu používáme. Pár druhů koření. Pár čajů. Základní suché suroviny.
• Nevyhazujeme skoro žádné zbytky. Nakupuju jen to, co sníme. Lednici míváme často vyjezenou do poslední olivy. Až poté dokupujeme.
• Nekupujeme speciality, které použiju 1x za čtvrt roku a zároveň nespotřebuju celé balení najednou.
• Snažíme se minimalizovat nákup polotovarů.
• Nekupujeme cukrovinky a jiné prasečinky. Když nás honí chuť na sladké, máme doma kvalitní čokoládu a datle.

Možná takhle napsané se to zdá jako blbost, ale mě třeba tyhle kroky dostaly k plotně. Vaření mě baví, protože je jednoduché - časově nenáročné a z pár základních surovin, které jdou snadno zkombinovat.

Pokud je vám tenhle pohled sympatický, doporučuju recepty Kuchařky ze Svatojánu, která při vaření respektuje cyklus roku, sama žije zdravě, pokorně a v souladu s přírodou, a připravuje pokrmy z jednoduchých surovin, které máte doma.

Já jsem svého času psala taky foodblog Spokojené pupky, do kterého sice už nepřispívám, ale v podobně jednoduchém stylu vařím dodnes.

Snažím se postupně minimalizovat i obaly, které naše domácnost díky potravinám produkuje, ale zatím mi to ještě nejde tak, jak bych si přála. Slavím tedy aspoň parciální úspěchy:

• od dubna do listopadu nakupujeme ovoce a zeleninu na místních farmářských trzích, kde není problém vzít si potraviny do vlastních obalů,
• zbytek potravin a přes zimu nakupuju přes Rohlik.cz, jejichž obaly se snažím opakovaně využívat,
• na případné drobné nákupy s sebou tahám vlastní tašku, do které jsem si nacpala pár (použitých) pytlíků
• pití si nosíme ve vlastních lahvích, případně opakovaně využíváme ty, které nám doma přistanou,
• pokud je to možné a dává to smysl (např. u suchých trvanlivých potravin), nakupuju větší balení.

Kuchyňské vybavení

Kuchyňské vybavení bývá v mnoha domácnostech naddimenzované. Myslím si, že je to hlavně proto, že se tomuto odvětví (stejně tak jako např. oděvnímu průmyslu) podařilo vytvořit v nás představu, že potřebujeme zvláštní vařečku na míchání doprava a jinou na míchání doleva.

Jasně že přeháním, ale schválně - zkuste si projít svou kuchyň.
Kolik se v ní skrývá věcí, které

• Mají jen jeden účel užití?
• Potřebujete míň často než 1x za měsíc?
• Se dají bez problémů nahradit něčím jiným?
• Máte v několika kopiích?
• Jsou tak poničené, že už je raději nepoužíváte, případně byste v nich návštěvě nenaservírovali?
• Máte jen kvůli tomu, že potřebujete mít náhradní kusy, když je nádobí v myčce?

Já mám třeba jen tři hrnce a tři pánve.
Příborů mám tak akorát na jedno servírování.
Pokud už mám speciální udělátka (např. french press), tak je pravidelně využívám.
Zbavila jsem se nástavců na kuchyňský robot, které jsem nepoužívala.
Formy na pečení jsem redukovala na minimum a všechny využívám.
Redukci hrnků a misek zajišťují děti :-D

Když to takhle sepisuju, mám i teď v 11h v noci chuť se jít prohrabat kuchyní, jestli by nestálo za to zase po čase snížit počet věcí. Čím míň je kuchyň vybavená, tím jednodušší a radostnější pro mě vaření je.

Kam s nepotřebným vybavením kuchyně?

• Můj táta vynalezl geniální recept, jak poslat do oběhu celkem cokoli. Na chatě čas od času udělá samoobslužný bazar. Podél jejich příjezdové cesty vyskládá "zboží" a nechá tam ceduli, že vše je k rozebrání zdarma. Do dvou dnů zmizí naprosto cokoli.
• Na prodej kuchyňského vybavení fungují již zmiňované SWAP markety.

Dárky

Tohle je kapitola sama pro sebe. Asi každý v životě už dostal dárek, který by radši nedostal. Jenže co s tím, když nechcete urazit darujícího?

Já mám na toto jednoduchou myšlenku, která mi s tímhle pomáhá.

Říkám si, že jakmile darování proběhlo, splnilo svůj účel. Důležitý je akt darování, nikoli dárek sám o sobě. To, jak s dárkem naložím, je už plně v mé kompetenci.

Příklad nemateriálního dárku pro mé děti.

Mám doma speciální místo, kam dávám dárky, které nevyužijeme. Takové dárky pak posílám dál. Musím si jen hlídat, abych nedala dárek stejnému člověku, který mi ho dal :-)

Povzbuzuju své blízké, aby se nebáli mi dávat nemateriální dárky, případně věci určené k přímé spotřebě.

Jak začít?

Doma má každý z nás kupu věcí, které nespadají do žádné z výše popsaných kategorií.
Mnohdy to jsou i věci, se kterými nás provazují nějaké vzpomínky. Nebo si říkáme, co kdyby se to někdy hodilo.

U takových věcí se ptám sama sebe:

• Potřebovala jsem to za poslední rok?
• Nedá se to půjčit nebo sdílet?
• Dělá mě to šťastnou?

Pokud jste na začátku, přijde vám možná děsivé se do tak VELKÉ akce pustit.
Láká-li vás to ale aspoň trošku, pak doporučuju zvolit jeden z následujících přístupů:

E-knížka ke stažení zdarma na www.krkavcimatka.cz

• ROZPORCOVAT SLONA. Řekněte si, že dnes vytřídíte jeden šuplík. Jen jeden. To už nezní tak strašně, ne? Garantuju, že čím víc šuplíků vytřídíte, tím snazší bude pustit se do dalších. Já už jsem třeba ve fázi, že obcházím po bytě a koukám, co bych ještě mohla vytřídit :-)
• DÁT SI MINIMALISTICKOU VÝZVU. Ta výzva trvá měsíc. 1. den odložíte jednu věc. 2. den dvě, 3. tři... 30. den 30 věcí. O této výzvě píšu mj. v e-knížce "Vyhoďte je z domu ven!", která je ke stažení zdarma.

Ať jste na své cestě k minimalismu kdekoli, držím vám palce.

Ten prostor, který se vám vytvoří v hlavě, je k nezaplacení.