Nepracuju na seberozvoji. A cítím se být v pořádku

ODPOVĚZTE PROSÍM: Proč je nutné pracovat na svém osobním rozvoji?

Máte?
Já jo. Vyplňovala jsem totiž nedávno odpoveď na tuhle otázku do osobního medailonku na jednu motivační konferenci pro ženy, kde budu vystupovat.

Naježily se mi při čtení téhle otázky chlupy.
To vždycky něco značí. (Teda krom toho, že bych si měla oholit nohy.)

Přitom taková hezká, optimistická otázka, řekli byste.
Co mě teda zvedlo ze židle? (Teda krom toho, že jsem si šla oholit nohy?)


Jak jste na tom co se seberozvoje týče?

• Čtete odbornou literaturu?
• Studujete seberozvojové články na netu?
• Koukáte na motivační a edukační videa?
• Vymetáte přednášky a besedy?
• Sjíždíte webináře?
• Chodíte na kurzy?
• A pak chodíte za svými přáteli (nejen na Facebooku) a cpete jim všemi otvory to, co jste se nového dozvěděli?

Proč se tak blbě ptám? Já sama totiž jsem tenhle typ.
Tedy částečně.

Momentálně se přesně v tomhle období nacházím.
Ale ještě měsíc zpátky jsem 

• četla jen beletrii (nebo spíš poslouchala severské detektivky na cestách autem), 
• koukala tak maximálně na kreslené pohádky (Kačeři z Kačerova je můj retro objev roku) 
• a mezi lidi jsem skoro nechodila (na čemž měli lví podíl nikoli lvi, ale z Portugalska dovezené vši).

Děti mají hlavy otevřené, protože ještě nestihly přebrat všechna přesvědčení o světě, která my dospěláci považujeme za normální a neptáme se, jestli nám náhodou víc neubližují než pomáhají. Pohádková knížka Ptáče jménem Ptáče podpoří děti, aby v tomhle kouzelném, zvídavém nastavení zůstaly co nejdéle. Pohádky vyšly česky i slovensky.

Naše společnost je nastavená na růst. Růst je modla

• Podniky mají v KPI uvedené procento, o které jim v příštím roce naroste obrat.
• Růst zisku je měřítkem zdraví firmy.
• Rostoucí HDP se v novinách oslavuje jako úspěch české ekonomiky.

Já osobně se domnívám, že neustálá snaha o ekonomický růst je naopak toxická, protože snadno zastíní další hodnoty.
Jaké? Tak třeba spokojenost, radost, pokoru, úctu. K sobě, k druhým, k planetě.
To jsou věci, co se blbě měří, ale zároveň se bez nich i blbě žije.

Některým ekonomům už začíná docházet to, co ekologové vědí už dávno - totiž že růst nemůže být nekonečný.

A já si tak tiše říkám, kdy si dovolíme nerůst. Nemyslím teď jen ekonomiku.

Zajímá mě, jestli se někdy dožiju toho, že bude normální bez zardění říct: "Já se teď vůbec nerozvíjím!"

Nerozvíjím se a vůbec mi to nevadí, protože jsem spokojená se sebou tak, jak jsem.
Nepotřebuju žádného kouče, abych se neustále posouvala a zlepšovala.
Jen si prostě tak spokojeně smrdím na místě a je mi v tom dobře.
A třeba zas někdy porostu, ale teď nechci.

Stromy mají taky období vegetačního klidu. A neznamená to, že na jaře zase neobraší.
Existují lidé, kteří v životě nevytáhli paty z rodné vísky a naplňují svou existenci tím, že žijí skromně, v souladu sami se sebou a zároveň ve službě jiným.

Seberozvoj jsme se naučili vnímat jako věc, na které je potřeba makat

Nemyslím si ale, že osobní rozvoj je věc, na které bychom měli "pracovat".
Já třeba na seberozvoji nijak usilovně "nepracuju".
Není v tom žádné lopocení a dřina.
Nechávám přes sebe věci jen tak téct. 
Někdy jim jdu naproti, jindy zase vůbec.
Občas se ve mně nějaký střípek zachytí, jindy zas všechno proteče.

A je to tak úplně v pořádku.
Já jsem v pořádku.
Nevyčítám si tenhle stav.

Naopak si tu nečinnost užívám, protože vím, že je důležitou součástí mého seberozvoje

Všechno to koukání do plamene svíčky, sledování pohádek, kopání do kamínků a další vědomé (ne)činnosti je důležitou součástí mé cesty.